Odpověď:

Bible hovoří o manželství jen v dějinném kontextu. Nepodává ucelené pojednání, jak má manželský život vypadat. Hlavně však mlčení není důkazem schvalování něčeho. Na prvním místě (pro ty, co jsou křesťany a nikoliv muslimy) je Kristus a následování jeho slov. Zde konkrétně kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo* a vezme si jinou, cizoloží. O nevěře není řeč...

Současná bigamie odporuje Písmu a rovněž teologické antropologii (muž a žena jsou stvořeni k Božímu obrazu, k vzájemnému doplňování a obohacení v naprostém darování). V počátcích, když začal Hospodin vychovávat svůj lid, musel ho vyvést z různých sexuálních zvyklostí (posvátné prostituci, matriarchátu, polyandrii). Manželská věrnost byla střežena zákonem - cizoložství bylo posuzováno jako hřích proti Bohu, nevěrnost manželu, urážka vlastnictví dalšího. Zákon požadoval pro cizoložníky trest smrti (Lv 20,10). Za připomenutí stojí i rady pro mladé před nebezpečnou ženou (Př 2,16nn), zavržení zvráceností jako homosexualita (Lv 18,22) a bestialita (Lv 18,23), zákaz rituální prostituce ( Dt 23,17n). Zákon vyjadřoval značnou bázeň v této oblasti, neboť co se týká života, je posvátné, jelikož život má svůj zdroj v Bohu. Jistě existovala v Izraeli individuální sexuální etika a také „klanová morálka“:
- švagrovská povinnost (Dt 25,5nn), která však nebyla absolutně závazná (Dt 25,7) a ze které není možné, pro změněnou situaci, odvozovat, že v Ježíšově době si muž přibíral vdovu po bratrovi. Ironický příběh saduceů (Lk 20,28nn) o nenaplnění zákona má zpochybnit Mojžíšovu víru ve zmrtvýchvstání.
- rozlukový list (Dt 24,1). Ten Ježíš označuje teprve za cestu k dokonalosti, neboť je výrazem tvrdosti srdce a nebylo tomu tak na počátku v Božím záměru stvoření (Mt 19,8). Kristus napadá pokrytectví, neboť dodržovat Mojžíšův zákon znamená především dbát na jeho základ ve stvořitelské vůli. Původní obrana práv zapuzené ženy v Deuteronomiu se pak změnila v praktický souhlas s rozvodem.

Následná polygamie (čili rozvedený v novém svazku) není možná. Partnerku lze propustit jen z *nepřirozeného vztahu, jako je incest (Mt 5,32). Smyslu Zákona odporuje stejně mít dvě ženy současně či jednu rozvedenou.



P. S. Abrahám chtěl Bohu „pomoci“ k dodržení smlouvy o nesčetném potomstvu, ale syn otrokyně nebyl vyvolený, a pro svou nevěru musel čekat dalších patnáct let na dědice zaslíbení.
A co ten, kterého máš nyní, není tvůj muž? (Jan 4,16-18)