Odpověď:

Označení hereze je nepoužitelné.

Bludné učení ohrožuje víru, protože si vybírá jen část a rozvádí ji nesprávným směrem. Mezi klasické se počítá dualismus, zpochybňování božství Ježíše Krista apod. Současní nekatoličtí křesťané si nic nevybrali.

Z druhé strany je to neseno ještě s větší tíhou: „Byl jsem vychován jako evangelík, dodržuji Desatero, brojím proti potratům a vy mě snad chcete předat inkvizici???“

Rozdíl v nauce se tím nezastírá, ale spíše podtrhuje, že nemusí být rozhodující příslušnost (neboť jsou v podobném stavu odloučení od svátostí rozvedení katolíci s novým partnerem, na jejichž pastoraci církev nerezignovala). Nejedná o extrémní vyčlenění z nauky (rozdíly jsou především v sakramentální a eklesiologické rovině), proto se spíše reformace části vzdala. Ale zde nesmíme zapomenout, že křesťané jsou sobě vždy nejbližší. „Na tomto základě je možné stavět“ :-) praví reklamní slogan; a Písmo „Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.“ Ten Ježíš, který prosil: „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.“ Rozšíření evangelijní „utopie“ je Boží záměr a společné smíření je vedené Duchem svatým. V Duchu a v pravdě je nutno uznat, že katolíci mají zprostředkovat Kristovu blízkost skrze některé svátosti a evangelíci zase některým katolíkům věrnost Božímu slovu.

Tedy nejen z přirozených hledisek (že se „řádné“ církve odvolávají na Ježíšovo učení a přibližují – a jen sekty znemožňují komunikaci nadřazením výroků jiných), ale i z nadpřirozených, mají katolická církev a evangelické církve vstupovat do dialogu, aby se projevila jednota s Kristem a v Kristu.

P.S. Znáte to podobenství o milosrdném otci? Končí přece napomenutím toho „kladného“, že nepřivítal marnotratného syna jako svého bratra...