Odpověď:

Dominik Savio má svátek 9. března, jak je uvádíme i v našem přehledu, ale letos nebude v postní době slaven. Jelikož se jedná o Itala a navíc mladého chlapce není k jeho životu mnoho údajů. Mapovat se dá v podstatě období od 5ti do 15ti let. Základní příručkou je „Rok se svatými“, ale vhod může přijít i jakákoli obsáhlejší publikace o donu Bosco.

Alespoň v krátkosti: narodil se 2. dubna 1842 a zemřel 9. března 1857. Jako dvanáctiletý byl přijatý do oratoře Dona Bosca v Turíně. Vynikal klidem, pokorou a jeho zvláštní cestou bylo radostí ke svatosti a vyhnout se hříchu jako největšího nepřítele, který nás připravuje o Boží milost a klid srdce – což se někdy zkracuje na „raději umřít dříve než spáchat těžký hřích“. Velký důraz kladl na své povinnosti, a proto studoval i učil kamarády. V roce 1854 při prohlášení dogmatu se zasvětil Neposkvrněné Panně. Zemřel v 15ti letech kvůli těžké nemoci a byl svatořečen pro velkou lásku k Bohu a odpor ke hříchu. Beatifikován papežem Piem XII roku 1950 a kanonizován byl týmž papežem o čtyři roky později.

Ze života sv. Dominika Savia (podle časopisu Paprsek 3/1999)

Sv. Dominik Savio, žák Dona Boska.
Narodil se 2. dubna 1842 v Riva di Chieri v Itálii v rodině prostého vesnického kováře. V den, kdy přijal první svaté přijímání, učinil předsevzetí: budu chodit často ke svaté zpovědi a ke svatému přijímání. Každou neděli a zasvěcený svátek půjdu do kostela na mši svatou a mými přáteli budou Pán Ježíš a Panna Maria. Jako svoje heslo si stanovil: “Raději chci umřít, než bych Boha urazil hříchem!”
Dominik byl velmi nadaný. Škol bylo tehdy málo, a proto do školy musel docházet každý den dvacet kilometrů pešky. Ve škole se mu stala jedna příhoda, kluci nacpali do kamen sníh, učitel se rozzlobil a Dominik byl křivě obžalován. Dominik beze slova vstal, sklopil hlavu a šel do kouta klečet; dostal i několik pohlavků. Druhý den se věc vysvětlila. Když se učitel zeptal, proč mlčel, Dominik odpověděl: “Já jsem věděl, co kluky čeká, a tak jsem to vzal na sebe. Při-tom jsem si vzpomněl, že Pán Ježíš byl také křivě obžalován, a také mlčel.”
Ve dvanácti letech byl přijat do turínské oratoře Dona Boska, kde pod laskavým dohledem Dona Boska dorůstal do dokonalosti. Po jednom kázání Dona Boska se Dominik rozhodl stát svatým. Přestal být veselým, plným života, chodil jako mátoha. Don Bosko ho potkal a ptal se ho, co se s ním stalo. “Rozhodl jsem se stát svatým, rozhodl jsem se žít jiným životem.” Dominik šel na to z nepravého konce, myslel si, že svatý je neustále vážný, nesměje se, nehraje si a je prostě jiný než ostatní lidé. Don Bosko mu vysvětlil, že svatost nespočívá ve vnějších věcech, ale v tom, že Pána nikdy neurážíme hříchem; svatý proti hříchu bojuje.
Stal se vzorem pro své kamarády ve všem, co dělal, pomáhal jim s učením i s prací, pomáhal jim usmiřovat se, povzbuzoval je k dobrému životu. V necelých patnácti letech 9. března 1857 Dominik umírá.
Dominik je stále příkladem mnoha mladým, kteří se snaží jít cestou k Bohu, a on jim v tom pomáhá svojí přímluvou.

K dalšímu čtení je možné použít: Marie Holková: Čao, Niku! Fibox Třebíč
a http://www.bautz.de/bbkl/s/s1/savio_d.shtml