Odpověď:

V tomto bodě nelze naprosto spojit obě části: křesťanství a psychologii, ačkoliv vědomí vykoupení nastíněný účinek duševní úlevy přináší. Smíření je odpuštění, které člověku projevuje Bůh pro Kristovu oběť. Člověk, který se hříchem obrátil proti Bohu, ztratil právo na život – proto se přinášely kultovní oběti vyjadřující obětování života. Kristovo dílo vykoupení spočívá v tom, že je dostačující k zahlazení vin celého světa. Výsledkem tedy není pocit vyrovnanosti se svoji slabou stránkou (do budoucna), nýbrž odpuštění spáchaného hříchu. A kolem hříchu se tyto výroky odvíjejí. Přenesením jednoho konceptu k jinému nezískámé skloubení, nýbrž smíšení. Pokud čerpáme z Pavlovy teologie, musíme jí vnímat v tomto kontextu: to, o co nás hřích připravil, Ježíš Kristus zase vrací.

V něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony - pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia. (Kol 1,20nn)


Náročný požadavek úsilí o evangelijní dokonalost zde zůstal zachován!