Odpověď:

Určitě není dobré ideologizovat dobré skutky (a cokoli jiného), jakkoli jich není nikdy dost. A jsou celkem hmatatelným znamením, že člověk jde zřejmě dobrou cestou, slouží druhým a sám vnitřně roste (nemyslím tady tzv. "páchání dobrých skutků", kterých se dopouštějí někteří "hlava nehlava", bez empatie, bez citu k lidem, bez vnímání, co opravdu lidé potřebují).

Pokud by člověk přímo odvozoval spásu od objemu dobrých skutků, tak to by se se spásou křesťanskou nějak nesešlo. Spása je především věcí milosti-lásky Boží, z velikosti Boží dobroty a milosrdenství, z toho, co Ježíš udělal pro lidi utrpením, smrtí a vzkříšením. A na tuto Boží nabídku se odpovídá vírou. Pravě v těchto dnech, o Velikonocích, toto Boží obdarování prožíváme. Faktem ale je, že ten, kdo by byl "odpíračem" dobrých skutků, těžko by se mohl Boží nabídce otevřít, spíše by se s ní míjel. Ale to určitě nebude Vaše situace. Toto téma může trochu nasvítit List Jakubův.

Mě tady ale trochu překvapuje vaše reakce, přijde mi trochu zbytečně moc podrážděná, jakkoli neznám tu souvislost, jak to bylo řečeno. Jestliže se mě někdo, a navíc kamarád, prostě zeptá, jestli jsem už udělal dobrý skutek, tak bych z toho asi nevyvozoval výrobu dobrých skutků, firmu obchodující s komoditou: dobrý skutek (tedy tím myslím tu ideologii, tupost, přepobožnost...). Viděl bych v tom jakési povzbuzení, někdy trochu legrace, trochu pozitivní provokace. To sloveso "udělat" se v této souvislosti běžně používá. Ačkoli by možná bylo lepší "vykonat", nevím...

Přeji požehnané Velikonoce a přiměřeně (tedy co nejvíc) dobrých skutků :-).