Datum vložení: 13.5.2004
Otázka:
Dobrý den, zajímalo by mne, zda se v křesťanské historii vyskytuje nějaký případ člověka se schopností "vzít na sebe utrpení druhého", vyjímaje Krista. Myslím to v takové osobní rovině, že by jeden člověk tak pronikl do nějakého duševního stavu druhého člověka a jeho problému, že by ho na sebe mohl zčásti vzít a tak mu pomoci ho řešit, nebo by ho jen nesl místo něj, aby mu jaksi ulevil. Vím že je to asi nesmysl, odporovalo by to odpovědnosti za vlastní duši a duševní stavy jsou v tomto smyslu nepřenosné. A je také otázka, zda by to tomu člověku, jehož utrpení na sebe vzal někdo jiný, bylo vůbec na prospěch, protože každé utrpení má smysl pro toho, kdo ho nese. Ale tohle téma mě zajímá už delší dobu a občas jsem také prosila Boha, aby na mě nějaké utrpení cizí osoby naložil, aspoň zčásti, do té míry, do které bych ho byla shopna nést. Potřebovala bych to vyřešit hlavně kvůli povídce, kterou píšu a která s tímto tématem souvisí, ale v trochu jiném smyslu. Prosím, máte-li k tomu cokoli, budu vděčna.
S pozdravem Františka
Odpověď:
Jistě, „sdílená bolest je poloviční bolest“ – svatí, hlavně mystici a zpovědníci měli dar poznat srdce druhého a zakusit jejich utrpení. Bůh totiž nerozděluje utrpení, jak kdo potřebuje k obrácení, ale střeží, aby dolehnuté zlo nepřesáhlo síly člověka.
Mě se však vůbec nelíbí vaše snaha pokoušet Boha kvůli knize. Oběť je záležitostí duše patřící Bohu, a neslouží jako prostředek prožitku kvůli prosazení vlastních zájmů.
Na otázku odpověděl:
Marek Slatinský