Odpověď:

Nutné – nutné to není. Ale je to potřebné. Jsem přesvědčen, že by to vhodné bylo. Při přípravě na manželství bude mít alespoň nevěřící partner příležitost poznat, čemu jeho věřící protějšek věří. Vždyť spolu chtějí žít. Navíc pro platnost manželství je podmínkou (nikoli ovšem jedinou), aby věřící snoubenec přislíbil, že udělá všechno pro to, aby si uchoval víru a aby v ní vychoval i děti, kterýžto příslib musí vzít nevěřící protějšek na vědomí; i o tom by se na přípravě mělo mluvit.
Je-li nevěřící partner natolik nepřátelsky naladěn vůči náboženství, že by jakákoli věta o Bohu (nepočítám věty jako panebože, kde mám ponožky) vedla k jeho podrážděnosti, asi bych si dost dobře rozmyslel, jestli s ním chci strávit zbytek života; dost často to totiž končí tak, že buďto partner kvůli vytrvalosti ve víře u svého protějšku vyvolává spory, či dokonce brání manželovi v náboženském životě, nebo naopak věřící strana ve víře ochladne nebo dokonce odpadne.