Datum vložení: 29.7.2004
pokud si najdete trochu času, rád bych znal váš názor na (samozřejmě podle mého názoru) rozporné přístupy ke světu.
První přístup jsem svým laickým rozumem našel u Ježíše a je popsán například v následujícím dialogu:
Marek, 9. kapitola:
38. I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že s námi nechodí.
39. Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně.
40. Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
Druhý podle mého názoru zcela opačný přístup je popsán v jednomu z pavlových dopisů :
Galatským, 1. kapitola
6. Divím se, že jste tak rychle od toho, kterýž vás povolal v milost Kristovu, uchýlili se k jinému evangelium.
7. Kteréž není jiné, ale jsou někteří, ješto vás kormoutí, a převrátiti chtějí evangelium Kristovo.
8. Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.
9. Jakož jsme prvé pověděli, a ještě znovu pravím: Jestliže by vám kdo jiné evangelium kázal mimo to, kteréž jste přijali, prokletý buď.
10. Nebo lidské-liž věci, čili Boží předkládám? Zdaliž lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval, služebník Kristův bych nebyl.
11. Oznamujiť pak vám, bratří, že evangelium to, kteréž kázáno jest ode mne, není podlé člověka.
Z mého laického pohledu jsou jako nejpravděpodobnější oběti pavlova proklínání příznivci židokřesťanské
církve hlásící se k Petrovi či Jakubovi. Pokud jde o někoho jiného,kdo by to měl být a jak se to dá odvodit?
Myslím, že tento problém Pavel řeší i v jiných dopisech a že ho v lepším rozpoložení mysli řeší podstatně mírumilovněji.
Která z těchto dvou variant je vám osobně bližší?
Pokud nejsou tyto dva přístupy v rozporu, pak se mi zdá, že oprávněnnost k proklínání vyplývá ze skutečnosti,
že oni proklínaní nečinili "divy" podobně, jak je psáno v Markovi.
Jiná odlišnost od osoby zmíněné v Markovi mne nenapadá...Nebo je podle vás opravdu možné evangelium obrátit?
Děkuji za odpověď a přeji vše dobré
Ale k samotnému výkladu: Jan, který vystupuje jako mluvčí skupiny apoštolů, hovoří o cizím exorcistovi užívajícím Ježíšovo jméno. Zdá se, že ho učedníci mohli vybízet k následování (poláčkovské „my kluci, co spolu chodíme“ bohužel odmítl), a proto mu v tom chtěli zabránit. Vzývání zázračného jména Ježíšova vnímali jako uzurpaci, takže se projevili netolerantně. Zároveň případ ukazuje uznání Ježíše ze strany nekřesťanů; a že sympatizanté jistě nemají nepřátelského ducha.
Oproti tomu v Matoušově podání Kristus pronáší k těm, co v jeho jménu vymítali zlé duchy, nikdy jsem vás neznal. (Mt 7, 22) Proto výsledkem úryvku není přehnaná vstřícnost k polovičatým učedníkům, nýbrž uznání sebevyvyšování a varování před vychloubáním se svými privilegii.
Závěrem pak praví, že zásadní není senzační jednání, ale skryté projevování lásky – kdo podá sklenku vody žíznivému, nepřijde o svou odměnu.
Kdežto Pavel reaguje skutečně ostře. I v listu do Korinta (11.): Přijde k vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my; přijímáte jiného Ducha, než jste přijali přijali od nás; jiné evangelium než jste kdysi od nás dostali – a vy to klidně snesete!
Zde jsou výčitky zaměřeny na odpad od pravé víry. A Pavel svolává zlořečení na ty, co věřící od dobra svádějí.
Podle židovské víry byl Mojžíšovi zákon předán prostřednictvím andělů, proto varuje, že i kdyby se znovu jeden objevil s něcím jiným než Kristovým poselstvím, nesmí mu propůjčit sluch.
Rozdílný přístup je k rozdílným situacím: učedníkům se brání vyvyšovat, že jsou lepší / věřícím zase přijmout horší (zředěnou) nauku.
Otázka:
Přeji Vám všem dobrý den,pokud si najdete trochu času, rád bych znal váš názor na (samozřejmě podle mého názoru) rozporné přístupy ke světu.
První přístup jsem svým laickým rozumem našel u Ježíše a je popsán například v následujícím dialogu:
Marek, 9. kapitola:
38. I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že s námi nechodí.
39. Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně.
40. Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
Druhý podle mého názoru zcela opačný přístup je popsán v jednomu z pavlových dopisů :
Galatským, 1. kapitola
6. Divím se, že jste tak rychle od toho, kterýž vás povolal v milost Kristovu, uchýlili se k jinému evangelium.
7. Kteréž není jiné, ale jsou někteří, ješto vás kormoutí, a převrátiti chtějí evangelium Kristovo.
8. Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.
9. Jakož jsme prvé pověděli, a ještě znovu pravím: Jestliže by vám kdo jiné evangelium kázal mimo to, kteréž jste přijali, prokletý buď.
10. Nebo lidské-liž věci, čili Boží předkládám? Zdaliž lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval, služebník Kristův bych nebyl.
11. Oznamujiť pak vám, bratří, že evangelium to, kteréž kázáno jest ode mne, není podlé člověka.
Z mého laického pohledu jsou jako nejpravděpodobnější oběti pavlova proklínání příznivci židokřesťanské
církve hlásící se k Petrovi či Jakubovi. Pokud jde o někoho jiného,kdo by to měl být a jak se to dá odvodit?
Myslím, že tento problém Pavel řeší i v jiných dopisech a že ho v lepším rozpoložení mysli řeší podstatně mírumilovněji.
Která z těchto dvou variant je vám osobně bližší?
Pokud nejsou tyto dva přístupy v rozporu, pak se mi zdá, že oprávněnnost k proklínání vyplývá ze skutečnosti,
že oni proklínaní nečinili "divy" podobně, jak je psáno v Markovi.
Jiná odlišnost od osoby zmíněné v Markovi mne nenapadá...Nebo je podle vás opravdu možné evangelium obrátit?
Děkuji za odpověď a přeji vše dobré
Odpověď:
Osobně bych jako první krok k lepšímu porozumění Písmu viděl v obstarání nového vydání Bible (anebo konzultace ekumenického znění na internetu).Ale k samotnému výkladu: Jan, který vystupuje jako mluvčí skupiny apoštolů, hovoří o cizím exorcistovi užívajícím Ježíšovo jméno. Zdá se, že ho učedníci mohli vybízet k následování (poláčkovské „my kluci, co spolu chodíme“ bohužel odmítl), a proto mu v tom chtěli zabránit. Vzývání zázračného jména Ježíšova vnímali jako uzurpaci, takže se projevili netolerantně. Zároveň případ ukazuje uznání Ježíše ze strany nekřesťanů; a že sympatizanté jistě nemají nepřátelského ducha.
Oproti tomu v Matoušově podání Kristus pronáší k těm, co v jeho jménu vymítali zlé duchy, nikdy jsem vás neznal. (Mt 7, 22) Proto výsledkem úryvku není přehnaná vstřícnost k polovičatým učedníkům, nýbrž uznání sebevyvyšování a varování před vychloubáním se svými privilegii.
Závěrem pak praví, že zásadní není senzační jednání, ale skryté projevování lásky – kdo podá sklenku vody žíznivému, nepřijde o svou odměnu.
Kdežto Pavel reaguje skutečně ostře. I v listu do Korinta (11.): Přijde k vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my; přijímáte jiného Ducha, než jste přijali přijali od nás; jiné evangelium než jste kdysi od nás dostali – a vy to klidně snesete!
Zde jsou výčitky zaměřeny na odpad od pravé víry. A Pavel svolává zlořečení na ty, co věřící od dobra svádějí.
Podle židovské víry byl Mojžíšovi zákon předán prostřednictvím andělů, proto varuje, že i kdyby se znovu jeden objevil s něcím jiným než Kristovým poselstvím, nesmí mu propůjčit sluch.
Rozdílný přístup je k rozdílným situacím: učedníkům se brání vyvyšovat, že jsou lepší / věřícím zase přijmout horší (zředěnou) nauku.
Na otázku odpověděl:
Marek Slatinský
