Odpověď:

Liturgický oděv prošel dlouhým vývojem, ale v podstatě se vyvinul ze starého antického oblečení. Přesto je třeba si uvědomit, že prakticky do 5. století žádný liturgický oděv nebyl, hodně se používala bílá barva jako barva křestní. Od 6. století církevní hierarchové používají oděvy, které se užívaly na císařském dvoře. Například ornát a pluviál měly za základ řecký jezdecký plášť. Ten se potom redukoval, zkracoval. Dalmatika - tedy oděv pro jáhna, diakona - odpovídala oděvům služebníků tehdejších císařů. Tedy poukaz: jáhen je ten, který slouží. Alba zase má svůj základ v římské toze nebo tunice.
Další vývoj se objevuje v 6. a 7. století. V osmém století je už patrný jasně profilovaný liturgický oděv, což bylo spojeno se vstupem křesťanství do germánského prostoru. Byla zde snaha církevních představitelů odlišit se a tak se převzaly právě ony vzory oblečení z římského dvora. Honosnost oděvu církevních představitelů lze vnímat s vědomím předchozích staletí krutého pronásledování, kdy křesťané (a jejich liturgie) byli znevažováni. Najednou zde byla uznána hodnota a důstojnost, ta se vyjádřija i velmi důstojným oděvem, proto to bylo tehdy asi jinak srozumitelné než dnes.
Každá doba dějin křesťanství pak vložila do liturgických oděvů nové prvky a upravovala je. Základ tohoto antického oblečení však zůstává i v dnešních liturgických oděvech.