Odpověď:

Petr Handlar:
1. V první části jsem se díval až na druhou polovinu. V Superstar II. jsem viděl cca polovinu dílů.
2. Odpověd na tuto otázku bych viděl ve 3 rovinách.
– z pohledu soutěžících – je to pro ně velká příležitost, zkušenost, možnost další kariéry, zkrátka vyzkoušet si zpěv v televizi.
– z pohledu pořadatelů – vyjádřeno dvěma slovy: velký byznys. Osobně mi celkem vadí způsob hlasování – 50 SMS z jednoho čísla. Z toho je evidentní, jak moc zde jde o peníze. Jako náznak objektivity bych zde viděl možnost hlasování z jednoho čísla pouze 1 hlas. Pak by měl hlas každého stejnou váhu a o něčem by to vypovídalo. Bohužel komerce zde vítězí.
– z pohledu diváků – osobně se mi libí pestrost účastníků, jejich schopnosti (u některých opravdu výjimečné!), talent, výběr písní a jejich podání. Co se týče výsledků – zde jsem opravdu rád, že jak v prvním, tak i ve druhém díle vítězí zpěváci se zdravým rozumem a tak říkajíc „nad věcí“. Myslím, že to dokazují i současní finalisté (Bende, Horvát), i v minulém roce (A. Langerová). Porotu bych nerad komentoval, určitě kladně bych hodnotil jediného porotce, a to pana Horáčka.

Docela by mne zajímalo, zda soutěžící (v prvním díle) věděli o tom, že se mohou ocitnout v tzv. „hvězdné pěchotě“. Pokud ne, pak by to bylo silně nefér vůči nim. Tak či tak je dost na pováženou udělat z lidí hlupáky před celým národem jen proto, že nejsou dobrými zpěváky, že mají nižší IQ, že nejsou schopni odhadnout své schopnosti a náročnost této soutěže nebo prostě nemají nikoho, kdo by jim řekl: „Podívej se, tato soutěž fakt není pro Tebe.“


Petr Nešpor:
1. Teď jsem to sledoval tak z jedné poloviny, poslední díly (díl?) ne.
2. Je to zajímavá vývařovna lidských emocí, asi nejúspěšnější reality show, která se u nás zatím zdařila (vyjádřeno finančními zisky). Dívám se ze studijních důvodů i z toho důvodu, že některá vystoupení jsou zajímavá a některé osoby a zůstávají aspoň trochu na zemi. Sledoval jsem to trochu víc v minulé řadě, kde jsem si kladl otázku, zda zvítězí relativně normální člověk s názorem (Aneta Langerová, Martina Balogová), nebo nic neříkající vyrobená hvězdička udělaná podle veřejného mínění (Šárka Vaňková, Samer Issa), nebo připrostlí, lehce nebo více nafoukaní týpci (Julián Záhorovský, Tomáš Savka, Dolínek…). V tomto smyslu jsem byl co se týče kvality zpěvu i projevu v závěru v podstatě spokojený. Tentokrát mi to přijde už trochu víc nuda.


David Petrla
1. Z prvního ročníku jsem sledoval jen finále, ve kterám vyhrála Aneta Langerová. Letos občas vidím kousek některého dílu, ale průběžně ho nesleduji. Přesto je těžké nezachytit, kdo z finalistů zase vypadl, protože se o tom mluví a píše v mnoha médiích.

2. Na minulý ročník jsem měl původně velmi negativní názor, ale příjemně mne překvapilo, že vyhrála docela dobrá zpěvačka, navíc ne typická „cukrkandlová hvězdička“.

Pozitivní je, že v oblasti zpěvu a scénického projevu jsou soutěžící vedeni k tomu, aby na sobě pracovali a zlepšovali se. Někteří mohou začít novou kariéru, která jim možná bude sedět více než původní zaměstnání. Diváky zase učí rozlišovat kvalitu a také toleranci vůči žánrům, které možná nejsou jejich oblíbené. Jde nepochybně o zábavu plytkou, ale mezi plytkými televizními pořady tento, myslím, nepatří do těch úplně spodních pater.

Negativa ale mohou převažovat: Hvězdy ze superstar jsou z podstaty soutěže nutně poněkud „rychlokvašky“, úroveň jejich popularity je velmi nepřiměřená jejich zkušenostem a „zásluhám v oboru“, to je může lidsky zkazit. Soutěž je vytvořena čistě marketingově, vše je podřízeno zisku, realita této údajného „reality show“ je virtuální. Poznámky porotců musí být především zábavné, není podstatné, zda jsou přesné. Domnívám se, že když režisér požádá porotce, aby někoho podrželi, protože se bude dobře vyjímat v dalších kolech, porotci to dělají. Všimněte si, že často kritizovali výběr písně… ale zpěváci si mohou vybírat vždy jen z několika předem daných písní. Zde to snad nehrozí, ale v podobných soutěžích v budoucnu může být klidně předem naplánováno, kdo vyhraje.

Některé jiné „reality show“ v zahraničí jsou hrubě nemorální (nechybí např. různá „manželství na zkoušku“ a trend je sestupný). Obecně v pořadech tohoto typu trpí přinejmenším cudnost a diskrétnost… intimnosti jsou propírány před celým národem. Z dnešních soutěží je v tomto asi nejhorší „Rande“.

Ale vraťme se k Superstar: Za dobu trvání jednoho kola si můžete s rodinou zahrát třeba Monopoly. Za cenu jedné SMS (9 Kč) můžete někomu poslat papírový dopis, koupit si 5–10 rohlíků nebo 50 gramů čokolády. Nejde o nejhorší možný program na nedělní večer, ale snadno lze vymyslet lepší.


Martin Kyselak:
1) Jedničku jsem sledoval, dvojku ne.
2) Na tuto otázku se těžko odpovídá; tento pořad mladým lidem nabízí
šanci získat slávu a popularitu, ale obávám se, že mnoha těm, kteří se
dostali až do finálových klání (zejména těch 10 nejlepších), tento pořad
dost převrátil život vzhůru nohama, bohužel v tom záporném smyslu. Ve
snaze neztratit popularitu jsou potom tito lidé schopni úplně změnit
svůj styl života tak, aby lépe odpovídal tomu, co se od nich očekává.
Když jsem sledoval některé účastníky od jejich prvního vystoupení až po
finále a viděl ty proměny (podle mého skromného názoru ne pouze
zevnějšku), bylo mi líto těch lidí, že se touto hrou nechali zlákat.
Chápu, že lidé touží po slávě na tomto světě, ale zároveň si myslím, že
právě v oblasti pop-music je dobře vidět, jak světská sláva pomíjí (Sic
Transit Gloria Mundi) – zpěvák/zpěvačka, který/která je nyní populární,
může být za deset let (nebo i dříve) úplně neznámý/neznámá, nahrazený/nahrazená někým jiným.


Ostatní členové týmu pořad nesledují, proto nemohli poskytnout bližší informace a jejich názor.