Odpověď:

Kristus neučil něco jiného než věří církev. Tzv. svatopisci nemohli předávat něco jiného Písmem než slovem, aby jejich žáci text korigovali. Evangelium totiž není neúplné, aby bylo třeba systematizovat; ani nesourodé, aby bylo třeba upravovat. Církev nic necenzurovala, nýbrž sama utvářela. V ní bylo Slovo předáváno, zapisováno, opisováno – a samotný Duch svatý je garantem správnosti. Až co se týká souboru biblických knih, tam zasáhla církev jako arbiter stanovením, že do Písma patří jen ty knihy, které předčítají všechny komunity (nic není soukromým výplodem). Muratoriho zlomek ze II. století a další soupisy: Eusebia, Jana Zlatoústého, Řehoře, Jeronýma, Augustina a dalších vyjmenovávají stejné knihy jako Laodicejský (360), Kartaginské a ostatní koncily. Nechybí tedy nic ani z veršů, ani z knih.

Falzifikaci Bible mohou zastávat jedině dvě skupiny: paranoici a gnostici. Tedy lidé, kteří za vším vidí jen spiknutí a podvody anebo takoví, kteří se domnívají, že mají vyšší poznání než ti „obyčejní“ lidé. Ale to, co církev předkládá jako Boží slovo, jím skutečně je: úplným a inspirovaným posvátným textem.

K podobným úvahám vedou nesprávně pochopené a ze souvislostí vytržené úryvky. Kdyby církev něco cenzurovala, odstranila by přece všechno dvojznačné a zavádějící. S tvrzením o náznacích reinkarnace jsem se již setkal, jsou však velice chabé. (Otázka na slepého od narození „zhřešil on nebo jeho rodiče“ se netýká postihu za minulý život, nýbrž právě vyvrací souvislost mezi hříchem a postižením.)

Lilith je pak záležitostí židovských apokryfů; tedy vyprávění, kterým si nenechávají kazit víru ani židé. První ženou, kterou prý Bůh nabídl Adamovi byl duch (dnes démon uctívaný satanisty). Část z nich zpracoval Ivan Olbracht v Biblických příbězích, anebo další apokryfy vydává nakladatelství Vyšehrad.