Odpověď:

Rozhodnutí či volba o stavu a povolání je a zůstane vždy volbou - musí tedy volit mezi více možnostmi a vybrat z nich tu, kterou bude realizovat. To předpokládá již určitou zralost a zodpovědnost. Je správné, pokud se dítě či mladý člověk snaží rozvíjet své vlohy, tedy hřivny přijaté od Boha, nelze však požadovat, aby se věnoval jejich plnému využívání celý život. Nelze dělat "naplno" tisíc různých věcí, z nichž každá si žádá "celého člověka". Nemůžeme požadovat ani očekávat, že z dítěte, které se dobře učilo, sportovalo, hrálo na klavír, malovalo a sbíralo motýly bude zároveň vědec, vrcholový sportovec, proslulý klavírista, akademický malíř a špičkový biolog. Bude se muset rozhodnout, že něco z toho bude dělat pořádně, ostatní pak tžeba jako příležitostný koníček.
Zvolit "to správné" bude záležet na mnoha faktorech. Především na vnitřní zralosti toho, kdo volí, určité rozvaze, konzultaci s rodiči, práteli, atd. Zdůraznil bych fakt, že je velmi žádoucí udělat z naší volby i předmět modlitby, tedy ptát se Boha na to, aby nám ukázal naše místo. Zde může pomoci i rada zpovědníka, někoho, kdo dotyčného zná.
Volba, kterou uvádíte jako příklad, se nedá rozlousknout "od stolu", ten, kdo volícího nezná, může být jen špatným rádcem. Třeba Matka Tereza, akademicky vzdělaná žena, odložila slibnou kariéru a věnovala se chudým. Ale tento krok musela mít hodně promodlený, rozhodně to nebyla volba z nouze nebo třeba útěk před náročností studia, které prostě bývá někdy i docela nudné. (Netvrdím, že by to byl Váš případ, budiž mi omluvou, že neznám vás věk. :-))
Člověk si za svou volbou musí stát, nakolik je to možné mít i jasno v tom, co chce, vědět o tom, čeho se vzdává. A volba musí být podepřena dostatečnou jistotou, že Bůh mě opravdu na toto místo volá. Pouhé momentání nadšení nebo okouzlení nestačí. Pro dosažení cíle bude třeba napnout všechny síly.
A tak Vám přeji, abyste se rozhodla sporávně.