Odpověď:

K zodpovězení otázky a k dobrému kontextu se vydejme napřed k pramenům (jestli to někoho nebude zajímat, může přeskočit až ke dvěma posledním odstavcům):

Katechismus katolické církve shrnuje dvoutisíciletou praxi slavení neděle a její odůvodnění takto(články 2177 a 2180):

Nedělní slavení dne a eucharistie Páně je středem života církve. „Neděli, den Páně, v němž se slaví velikonoční událost, je nutno v celé církvi zachovávat z apoštolské tradice jako prvotní zasvěcený svátek.“

„Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením diecézního biskupa do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři.“ Je to místo, kam mohou být svolání všichni věřící, aby slavili nedělní eucharistickou oběť. Farnost uvádí křesťanský lid do správných projevů liturgického života; shromažďuje jej při liturgickém slavení, učí Kristově spásné nauce, uvádí v život lásku Pána v dobrých a bratrských skutcích: „Nemůžeš se modlit doma jako v kostele, kde je Boží lid shromážděn, kde se volání vznáší k Bohu jedním srdcem. Tam je něco víc, jednota smýšlení, souzvuk duší, svazek lásky, modlitby kněží.“/sv. Jan Zlatoústý/

(jinak v uvozovkách jsou odkazy na další pramen - Kodex církevního práva, kán. 1246)

Třetí pramen - konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium - mluví o liturgické hudbě v článcích 112-121, a ve velké stručnosti se tam praví toto:
- že správný bohoslužebný zpěv má být vázaný na slova liturgie a tvořit tak nezbytnou nebo integrující součást slavné liturgie, a že je tím lepší, čím víc je spojen s liturgickým děním
- liturgická hudba má svou podporu už v Božím slově - Ef 5, 19; Kol 3, 16
- má se na jedné straně dbát o povznesení pěveckých sborů
- na druhé straně se má dbát o to, aby na každém druhu zpívané bohoslužby mohlo mít celé shromáždění věřících aktivní účast, přižemž se jednoznačně podporuje tzv. lidový zpěv


Z výše uvedeného se dá na otázku odpovědět takto.
Povinnost nedělní bohoslužby zůstává i tehdy, jestli je spojena s koncertem, ať už s projevem profesionálním nebo amatérským. Jasně, je třeba, aby amatérské sbory měly ve svém projevu dostatek sebekritiky, ale zároveň abychom my posluchači měli dostatek širokosti srdce a pochopení pro dobrou snahu učinkujících, kde to ne vždy úplně ladí. Pokud ovšem trvá bohoslužba třeba o hodinu déle kvůli např. Mozartově Requiem, pak:
1. Můžu to vzít jako neočekávanou a zcela mimořádnou realitu a vezmu to pro tentokrát tak, jak to prostě je i s tím vědomím, že se budu trochu nudit a že budu trochu vnitřně nesouhlasit. Takové situace nastávají v životě poměrně dost, a většinou se dají s chladnou hlavou nebo někdy i s větší dávkou sebezapření zvládnout.
2. Zvolit rychle jiný kostel, pokud je to třeba ve větším městě, kde je víc bohoslužeb v kostelích blízko sebe. Nebo ve vesnickém prostředí vím, že někde v blízké vesnické farnosti je jiná bohoslužba, která začíná třeba za deset minut nebo za půl hodiny, a kterou nějak bez větších problémů ještě stihnu, mám-li třeba k dispozici auto (nebo jsem dobrý v běžeckých disciplínách :-)).
3. Pokud by výše uvedené varianty nebyly smysluplnými řešeními a já bych prodloužením bohoslužby nějak ohrozil předem daný a rozumný program slavení neděle: ujel by mně vlak, zkomplikoval bych vážně někomu program (rodinný program, domluvené schůzky, termín návštěvy atd.), pak bych mohl uvažovat o tom, že z bohoslužby odejdu dříve, třeba po bohoslužbě slova. Vycházel bych ve svém jednání z toho, že bohoslužbu jsem přece nechtěl nějak "ošidit", ale přišla nečekaná okolnost, která by "splněním" nedělní povinnosti těžce narušila pokoj a skutečné slavení svátečního dne. Pokud by to tak skutečně bylo, odešel bych prostě dříve.
Přesto si dovolím znovu tvrdit, že taková situace nastává když ne jednou za život, tak třeba jednou za pět let, což se dá přežít.

Je fakt, že takové "koncertní mše" lidi opravdu mohou nějak znehybnět, člověk se při nich může cítit, že je připravený více nebo méně o to, kvůli čemu přišel. Plně souhlasím s Vámi, že liturgie mše sv. by neměla být nějakým honosným koncertem, kde je ta podstata - slavení spásy, společenství, aktivní účast - někde v pozadí. To potvrzují i výše uvedené prameny. Zároveň ale ty prameny třeba chválí a podporují chrámové sbory. Co s tím? Půjde tedy o míru únosnosti toho, jaký se stanoví objem času, kdy věřící jen naslouchají nějaké hudbě nebo sboru. Ve velmi výjimečných případech se dá udůvodnit i to Mozartovo Requiem, pokud je dobře a citlivě zakomponované do slavení liturgie (nebo viz např. další výjimečná událost: Rybova mše o vánocích) a lidi o této mimořádnosti byli dopředu informováni. V "běžné" nedělní bohoslužbě by se ale měl prefereovat tzv. lidový zpěv, což zjednodušeně znamená to, co je uvedené v kancionálu, přičemž tento zpěv může být někdy - třeba o větších svátcích - doplněn nějakými kratšími příspěvky sboru. To přece podporuje taky dynamické prožití mše svaté. Opět jako ve většině případů, i zde bude ta míra bude u každého z nás rozdílná. Tam to pak doplňuje tolerance.