Otázka:

Dobrý den,

rád bych chtěl malinko oživit diskuse zde vedené. Jaký by měl být muž pokud chce být partnerem, manželem? Jaká by měla být jeho role? Eventuelně jaká by měla být žena, partnerka případně manželka? Jaká by měla být její role? Co dělá v partnerském vztahu správného muže mužem a správnou ženu ženou? Po čem ženy u mužů touží, co od muže očekávají? Jaký má podle vás podíl feminismu na problémech v partnerských vztazích a v manželství v dnešní době?

Ptám se z jednoho prostého důvodu. Vyrůstal jsem bez otce, tedy bez mužského vzoru. Nemyslím si, že bych byl zrovna nějaká zženštilá napodobenina muže, navíc jsem i docela komunikativní. Samozřejmě jsem jako chlap ješitný, dokážu být protivný, dokážu se naštvat a nemluvit, zalést si do své "jeskyně" a tam si věci zpracovávat atd.
Stále se však ve svých vztazích potýkám s problémy. Dostávám se do stavů, kdy ať dělám cokoli, není to nikdy dobře, nebo možná je, ale není mi to dáno najevo.

Často pozoruji, především u katoliček, spoustu strachů z toho, aby se špatně nevdaly, z toho aby nedělaly něco špatného, nespokojenost samých se sebou, z toho plynoucí spousta druhů duchovního aktivismu, strachů z toho, aby nebyly ve vztahu "domácí puťky a služky", neustálé snahy u muže potírat a likvidovat ješitnost, sobectví apod. Na jednu stranu velice citlivé (až přecitlivělé) a 'milující', ale na druhou stranu těžké "obranářky", hrdé aktivistky a bojovnice často působící dojmem, že vědí co chtějí, avšak svá zranění si jsou schopné v sobě "hýčkat" aniž to dají najevo a pak "vystřelit".
Dost často jde o perfekcionalistky, které si vrtají vrtačkou díry do zdi, zatloukají hmoždinky a hořekující nad neschopností mužů.

Co všechno má být dnes schopen opravdu dobrý muž unést?

Vím, že je dost těžké na výše položené otázky jednoznačně odpovědět, ale to ani neočekávám. Každému vyhovuje něco jiného. Jakási "kostra" alespoň v zásadních věcech a postojích existuje. Uvidíme. Zajímavá bude jistě i diskuse.

Děkuji.