Odpověď:

25. ledna 1994 zástupci Círke československé husitské a Římskokatolické církve podepsali tzv. Dohodu o křtu, ve které se vzájemě uznávají křesťanský křest (vodou a trojiční formulí). Církev římskokatolická tedy uznává křest v husitské církvi jako křesťanský považuje takto pokřtěné křesťany za bratry v Kristu. Ovšem toto uznání automaticky nezařazuje do plného společenství katolické církve (pokřtěný v církvi čsl. hus. je členem této církve). Prakticky z toho plyne, že nemůže přijímat svátosti v katolické církvi, protože nesdílí plné společenství a učení. Pokud by se pokřtěný rozhodl, že chce vyznávat to, co vyznává katolická církev, pak žádá prostřednictvím faráře diecézního biskupa o přijetí do církve. Na konkrétní možnosti je nejlépe se informovat na řím. katol. farním úřadě.
Hříchem proti Duchu svatému (Mk 3,28-29) nebo spíše rouháním proti Duchu svatému je myšleno tvrdošíjné odmítání smíření - pokud člověk zatvrzele setrvává v těžkém hříchu a nechce se změnit. To je vlatně odmítání Ducha svatého jako nositele odpuštění. V kontextu, jak tento výrok použil Ježíš, to znamená odmítání Ježíše jako Mesiáše poslaného od Boha, odmítnutí milosti, kterou Bůh člověku prostřednictvím Krista nabízí. Člověk vlastně sám znemožňuje Bohu, aby mu odpustil. Pokud se obrátí a změní své chování, bude mu odpuštěno.