Datum vložení: 29.8.2001
Je dobré, když o tomto rodiče sami vědí a mohou se na to připravit. Můžete se, podle okolností obráti na přátele (svých rodičů), aby jim pomohli tuto situaci zvládnout, nebo si o tom promluvit s místním knězem, který by mohl mít určitý vliv. Existuje také spousta literatury na toto téma (rozhlédněte se po knižních titulech nakladatelství Portál). Z Vaší strany bude asi potřeba postupně rodiče "přesvědčit" o tom, že jste dospělý. To neznamená v prvé řadě odmítnutí rodičů a identifikace s "partou", ale prokázat vlastní zodpovědnost apod. Moment "odevzdání dítěte" je nejvíce vyjádřen symbolicky při svatebním obřadu, kdy matka odevzdáva syna nevěstě a otec odevzdává dceru ženichovi. Ovšem k vnitřní opravdovosti tohoto gesta se musí dorůst.
Ještě poznámečka: je Vám 20 let a máte život před sebou, určitě se o nic "neochudíte", když budete mít ještě chvíli s rodiči trpělivost. Nakonec větším kladem pro váš život nebude parta kamarádů a "společenský život", ale příprava na to, co jednou budete prožívat, až budou dospívat Vaše děti. Tato zkušenost bude mít mnohem větší cenu a třeba díky ní se vyvarujete některé z chyb Vašich rodičů.
Takže odvahu a trpělivost - hurááá.
Otázka:
Mam problém, ziju a byl jsem vychovavan v katolicke rodine , jemi nyni 20 let, ale rodice mi vubec nic nechteji dovolit porad si mysli ze jsem snad male dite. Vubec nechapou ze v tomhle veku mam pravo na urcitou volnost v jednani . Nejradsi by mi vsechno nadyktovali a nakazali. Jinak jsou hned urazeni. Napriklad na silvestra clovek by chtel jit nekam s kamarady,ale nasi to berou skoro za tragedii, ze nejsem snima doma , ze si jich nevazim...... . Pritom u rady i vericich kamaradu je to zcela normalni, nektere i rodice chapou a podporuji. Nevim co mam delat na jedne strane mam nase rad ale na druhe strane si myslim ze mi timto chovanim uplne ochuzuji o kamarady a spolecenskej zivot...Odpověď:
Prožíváte období dospívání, která je kritické nejen pro dospívajícího, ale v nemenší míře i pro rodiče. Tím, že se stavíte na vlastní nohy, si oni uvědomují, že Vás "ztrácejí". Teď už to není "jejich" syn, jakoby téměř majetek, ale je svobodnou osobou, která se snaží získat své vlastní postavení ve společnosti. Když je dítě malé, potřebuje své rodiče, aby přežilo. Ale stejně rodiče "potřebují" své dítě, aby se měli o koho starat a komu projevit lásku. Tento vztah je oboustranný. V momentě, kde se "nemají o koho starat", dostává se jejich rodičovské identita do krize, která se může projevit nezdravou připoutaností (lpěním) na "dítěti", vynucováním si pozornosti, vděčnosti apod. Samozřejmě, že každý člověk tuto krizi zvládá jinak. Z obou stran je potřeba v tomto období veliké trpělivosti, vzpoura není řešením, ale může velmi zranit, protože rodiče jsou teď velmi citliví.Je dobré, když o tomto rodiče sami vědí a mohou se na to připravit. Můžete se, podle okolností obráti na přátele (svých rodičů), aby jim pomohli tuto situaci zvládnout, nebo si o tom promluvit s místním knězem, který by mohl mít určitý vliv. Existuje také spousta literatury na toto téma (rozhlédněte se po knižních titulech nakladatelství Portál). Z Vaší strany bude asi potřeba postupně rodiče "přesvědčit" o tom, že jste dospělý. To neznamená v prvé řadě odmítnutí rodičů a identifikace s "partou", ale prokázat vlastní zodpovědnost apod. Moment "odevzdání dítěte" je nejvíce vyjádřen symbolicky při svatebním obřadu, kdy matka odevzdáva syna nevěstě a otec odevzdává dceru ženichovi. Ovšem k vnitřní opravdovosti tohoto gesta se musí dorůst.
Ještě poznámečka: je Vám 20 let a máte život před sebou, určitě se o nic "neochudíte", když budete mít ještě chvíli s rodiči trpělivost. Nakonec větším kladem pro váš život nebude parta kamarádů a "společenský život", ale příprava na to, co jednou budete prožívat, až budou dospívat Vaše děti. Tato zkušenost bude mít mnohem větší cenu a třeba díky ní se vyvarujete některé z chyb Vašich rodičů.
Takže odvahu a trpělivost - hurááá.
Na otázku odpověděl:
P. Mgr. Petr Šikula
