Odpověď:

Díval jsem se na inkriminovaný text, jak zní v originále. Dá se doslovně přeložit takto: "A jako lidem je určenou, aby jednou (pro vždy) zemřeli a pak přijde soud, tak i Kristus, když byl jednou pro vždy obětován, aby nesl hříchy mnohých, zjeví se podruhé, bez hříchů, těm, kdo ho očekávají ke své spáse." Celý kontext 9. kapitoly je zaměřen k tomu, aby vysvětlil, že Ježíšova oběť byla dokonána jednou pro vždy, nemusí se opakovat jako starozákonní oběti. Ale jestli jsem pochopil správně váš dotaz, dělá vám asi problém, že by i nenarozené děti měly být souzeny??
V nauce o "posledních věcech člověka" - eschatologii - se rozlišuje tzv. "osobni soud" a "poslední soud". Okamžik smrti je "osobní soud". Řečtina pro něj v Písmu používá slovo "krisis" - soud, úsudek, závěr, posouzení apod. To je vlastně "moment pravdy". Nejedná se tedy o jakýsi tribunál, který by z vyšší moci hodnotil náš život. Ten se spíš spojuje s "posledním soudem" na konci světa.
Každý člověk bude souzen - každý projde oním okamžikem pravdy, kdy zhodnotí svůj život podle nakládání s vlastní svobodou. A to každý v té míře, jakého stupně jeho svoboda dosáhla. Jiné je to s dospělým člověkem, jiné s dítětem, jiné s nenarozeným dítětem apod. Ti poslední nedosáhli užívání rozumu a tím svobody, nemusí se tedy (lidsky řečeno) "obávat".
Dnešní teologie mluví o všeobecné spásné vůli Boha - ti, kdo nebyli pokřtěni, protože neměli příležitost se setkat s evageliem, nejsou automaticky pokládáni za zavržené, ale jsou svěřeni Boží milosti. Vždyť Kristus zemřel "jednou pro vždy za všechny".