Odpověď:

Existence utrpení a vůbec zla ve světě je otázka, která provokuje a bude provokovat dál, protože jsme na ni ještě nenašli uspokojující odpověď. Respektive odpovědí by bylo hodně, každá má svým způsobem kus pravdy, nějak existenci zla zdůvodňuje, popřípadě obhajuje existenci Boha tváří v tvář zlu. Lze diskutovat o tom, zda je Bůh stvořitelem zla, do jaké míry nese spoluvinu za zlo, když dal člověku svobodu, kterou mohl zneužít, do jaké míry je zlo našim vlastní produktem, protože hřích člověka se promítá do společnosti i do životního prostředí. Můžeme chápat nemoci i katastrofy jako důsledek našich svévolných zásahů do přírody. Můžeme mluvit o Boží prozřetelnosti, která ví, co je pro nás nejlepší, můžeme nemoc chápat jako očistný prostředek za naše hříchy. Lze mluvit o zlu jako nedostatku dobra, nebo jako cílené působení Zlého, můžeme ji chápat jako zkoušku od Boha či dokonce projev Boží přízně. Nebo naopak jako pádný argument proti Boží existenci, popřípadě Jeho bezmoci nebo nelásky. Nakonec celý teologický proud, ať už v židovské, protestantské či katolické teologii, označovaný jako Theologie nach Auschwitz, se zamýšlí nad pojmem Boha tváří v tvář palčivé zkušenosti 2. světové války. Můžeme si rozdělit zlo na morální (zapříčiněné lidským rozhodnutím) a fyzické (plynoucí z charakteru stvořeného světa). Můžeme mluvit o zlu z Božího dopuštění, nebo naopak jako trestu za hřích, či prostě z Božího nezájmu. V knihovnách najdeme metry knih, které tyto myšlenky rozvíjejí, najdeme spoustu skvělých vysvětlení, která lze směle podepsat, můžeme vést sáhodlouhé diskuze o podstatě zla a jeho původu, jenže když dojde na „lámání chleba“, kdy se nás zlo začne osobně dotýkat, kdy už není jen tématem akademických disputací, pak se nám často veškerá těžce vydobytá teorie rozpadá jako domeček z karet. Osobně jsem skeptický vůči možnému řešení otázky původu a existence zla na teoretické rovině. Přes veškeré dobré úsilí stane člověk nakonec před „znepokojujícím tajemstvím“, kterému se bude vzpírat a které jej nakonec donutí mlčet. Jakýsi mentální Velký pátek a Bílá sobota.
Jestliže na teoretické rovině je rozum ukřižován a odpověď na otázku původu existence zla se ztratí v mlčení, pak se nabízí otázka, zda-li neexistuje řešení na rovině praktické. V životě setkání se zlem v jakékoliv podobě také neřešíme teoreticky, ale zcela prakticky: co znamená existence zla? Jestliže jako křesťané pročítáme Bibli, tak zjistíme, že otázka zla na teoretické rovině se tam nikde neřeší. 3. kapitola knihy Genesis zcela prakticky nastavuje zrcadlo každé naší aktuální volbě mezi dobrem a zlem, dějiny spásy jsou svědectví jednak o důsledcích zla, jednak o Božím zachraňujícím jednání. Všechno je čin, biblický pisatel nepátrá po teoretickém vysvětlení. To nakonec nedává ani Ježíš, ani novozákonní autoři nevysvětlují, proč je zlo. Ježíš některé teologické názory opravuje, ale především jedná, a to dvojím způsobem: jednak aby důsledky zla zmenšoval (těšil, uzdravoval, křísil mrtvé), jednak každý svůj krok dělá ve vědomí, že patří Otci. Jeho veřejné působení začíná uvědoměním si svého vztahu s Otcem, vrcholné chvíle setkání se zlem na Kalvárii se odehrávají mezi „Ne má, ale Tvá vůle…“ a „Otče, do tvých rukou…“ Stejně jako existence zla je i Ježíšův kříž rozumem nepochopitelný. Teprve poté, co poslední výkřik bolesti Velkého pátku zanikne v tichu hrobu Bílé soboty, začíná jednat Bůh. A to tam, kde by to nikdo nečekal, způsobem, který je pro nás podobně neproniknutelným – Zmrtvýchvstáním. Takže Ježíšův život a velikonoční události jsou jediným klíčem našeho postoje tváří v tvář zlu: menšit jeho důsledky a svěřovat sami sebe i druhé do Božích rukou. Vysvětlení můžeme hledat a třeba i dávat, ale poslední nebude slovo, ale čin.
Píšete, že jste zdravotní sestra. To je povolání, které se prakticky podílí na menšení důsledků zla, na tišení bolesti, doprovázení v utrpení. U lůžka těžce nemocného se opravdu moc filozofovat nedá a ani to nepřináší kýžený výsledek. Jeden ze spolupracovníků Matky Terezy na otázku nemocných „jak nás může Bůh, o kterém říkáte, že je dobrý, nechat trpět a neuzdraví nás?“ odpověděl: „Bůh je dobrý a ve své dobrotě posílá nás, abychom vám sloužili.“ To je to praktické řešení otázky zla a utrpení: Boží láska a pomoc se zjevuje prostřednictvím lidí, kteří pracují proti zlu jeho důsledkům. A právě takové svědectví lidí je pro evangelizaci mnohem účinnější než desítky knih teologů, snažících se Boha ospravedlnit. Sami pro sebe můžeme rozvinout některou z teorií, které jsem načrtl na začátku, můžeme samozřejmě studovat, co k této otázce již bylo napsáno. Ale nakonec vždy poznáme, že Boží zjevení mnoho indikací nedává a že jsou to sice možná brilantní, ale bohužel pouze naše lidské teorie. Souvisí to s naší neschopností „vidět za bránu ráje“, prakticky chápat lidský život v jeho celosti (věčnosti), nejen v jeho pozemské podobě. Víra ve věčnost člověka není pouze volitelný „surplus“, ale tvoří podstatnou součást křesťanské víry.
Přečíst si můžete také rozhovor s jedním ze členů našeho teamu. :-)
http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=3193