Odpověď:

Církev má svátostnou - inkarnační - základní strukturu: Ježíš, Boží Syn, vstoupil do našeho časoprostoru, a tím jsou skutečnosti kolem nás vztaženy k Bohu. Vykoupení dovršuje v tomto stvoření. Zde nacházíme zakotvení svátostí i svátostin.

Během dějin se profilovaly svátosti od jiných znamení, která jsou jim analogicky podobná, v obou případech se ale jednalo o viditelné znamení neviditelné milosti. Ve 12. století je tento proces zralý k tomu, že se začalo hovořit jasněji o sacramenta maiora (velké svátosti) a sacramenta minora (malé svátosti). Jestliže ty první označujeme jako svátosti, tak ještě v tom 12. století obdržely ony malé svátosti jméno svátostiny, latinsky sacramentalie (Petr Lombardský).

Svátostiny jsou tedy symbolickými liturgickými úkony, kterými se na způsob svátosti naznačují účinky, zvláštně duchovní, jichž se dosahuje na prosby církve (SC 60). Takových symbolických bohoslužebných úkonů nacházíme velmi mnoho, pojí se s jednotlivými svátostmi, s liturgickým rokem a s životem jednotlivých farností, společenství, a jednotlivých osob. Všem svátostinám je tedy společná modlitba ve jménu církve, tj. modlitba, jíž se uznává především Boží vláda nad osobami i věcmi, jíž se chválí Boží moudrost a prosí se o Hospodinovu mnohostrannou pomoc. A tak se svátostiny stávají znamením Boží přítomnosti v tomto světě. Takový pohled brání jakékoli magické představě a praxi. Nikoli že by mechanický dotek s požehnanou skutečností uvolňoval nějakou sílu, kterou bychom tím jakoby ovládali, ale požehnaná věc je ve svátostech i svátostinách vždy ve vztahu k Bohu, který svobodně dává své požehnání. Takto velmi krátký úvod, jak se na svátostiny v církvi nahlíží, protože na vždy je toto chápání bráno v úvahu.

Které svátostiny může udělovat laik? Není přesné definování svátostin, keré může udělovat laik, protože svátostin je mnoho a podléhají také místním a časovým podmínkám. Velmi uspokojivý řád a přehled ale v této věci vnáší liturgická kniha Benedikcionál, který byl v české verzi vydán v roce 1994. Tam je vcelku jasně - vždy v úvodu jednotlivých žehnání - řečeno, které žehnání přísluší jen knězi nebo i jáhnovi nebo i laikovi. Možností žehnání laikem je zde poměrně hodně. Ohledně udělovatele se dá obecně říci, že biskupovi jsou vyhrazena žehnání mající vztah k diecézi, kněz, jáhen nebo pověřený laik uskutečňují žehnání týkající se života farnosti, v rodině žehnají obvykle rodičové (viz také zásady v úvodu dané knihy). Ale znovu připomínám, že v jednotlivých žehnáních je to v Benedikcionálu řečeno přesněji. Z něho lze také odvodit další otázku, kterou pokládáte: onen "větší kříž", jak uvádíte, se v Benedikcionálu v případě kněze děje obvyklým způsobem: Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, včetně známého gesta kříže rukou, ale v případě laika (např. v případě Žehnání rodin - první z žehnání v Benedikcionálu) se hned pod tím uvádí jiná verze: Náš Ježíš Kristus ať chrání naši rodinu ode všeho zlého a naučí nás žít ve shodě s Boží vůlí, abychom byli jedno srdce a jedna duše. Ať s námi zůstává na věky věků. Amen.
Vznešená žehnací modlitba, ale zde bez onoho gesta kříže rukou. Tedy malý křížek na čelo ano, velký kříž ne, protože už odpovídá kněžskému žehnání. A to je dobré rozlišovat, aby tady nebyl zmatek a byla zachována pestrost různých povolání.

Otázka stavu milosti. Svátostina je stran udělovatele i příjemce naší prosbou o Boží požehnání. Boží požehnání je nezávislé na našich morálních kvalitách, i na tom, jestli je daný člověk ve stavu milosti, nebo ne. Z naší strany pak jde o vnitřní dispozici, jak jsme prostupní pro přijetí Božího daru, Božího požehnání. A tak se dá říci, že vždy člověk může v jakémkoli stavu prosit o Boží slitování a o Boží pomoc. Míra přijetí Božích darů je ale závislá na míře naší otevřenosti Bohu. A tam už otázka stavu milosti hraje svou roli. U svátostin se předpokládá posvěcující milost, ale také člověk může být na cestě k ní, může prosit, aby dospěl ke stavu, kde ji - milost posvěcující - může přijmout. A svátostina je přece z naší strany prosba a chvála. A svátostina také může být mezníkem cesty k posvěcující milosti (třeba např. žehnání automibilům a řidičům, kde často na prostor, kde se žehná nepřijedou jen praktikující a morálně bezúhoní).

Žehnání obydlí, které se skutečně často odehrává v den Zjevení Páně (nebo krátce po něm), může skutečně konat laik, pokud není v dosahu nějaký jáhen nebo kněz (a ten není v dosahu ve většině případů, protože obejít za večer nebo dva tři dny celou vesnici nebo město je trochu moc). I v tomto případě v závěru nežehná laik tak, jak je tomu u kněze nebo jáhna - ale je zde u laika požehnání formou slavnostní závěrečné modlitby (to je vysvětlení, zda jsou v Benedikcionálu "formulky pro laiky": je zde vyjádřena variabilita na místech, kdy se to rozlišuje). Jako u jiných svátostin je v Benedikcionálu při žehnání domu příslušná modlitba a čtení Božího slova, společné prosby. Pokud nemá člověk text Benedikcionálu k dispozici, může analogicky podle podobného řádu připravit takové požehnání sám s pomocí Písma svatého a skrze modlitbu vlastními slovy. Jestliže člověk byl před tím na bohoslužbě, kde se žehnala křída, voda a kadidlo, tak použitím těchto věcí ve svém obydlí se člověk už spojuje s obřadem v kostele a dům je tímto použitím s vírou požehnán.

Přikládám text žehnání domu, jak je uvedený v Benedikcionálu, může se hodit a použít pro tyto dny, kdy se domy žehnají (i když nejde o nový dům nebo byt):

ŽEHNÁNÍ NOVÉHO DOMU NEBO BYTU
Dům je místem, kde rodina utváří svůj domov. Podle Kristova příkazu mají učedníci vnášet do domu pokoj a požehnání (Lk 10,5). Bůh sám přebývá tam, kde je opravdová láska a kde „dva nebo tři zůstávají v jeho jménu“. Pozemský domov je před obrazem nebeského domova. Den žehnání domu má být svátkem rodiny a všichni její členové mají být přítomni. Žehnání koná kněz, jáhen nebo laik.

ÚVOD
Po vhodném zpěvu a znamení kříže celebrant pozdraví přítomné:

Pokoj tomuto domu a všem, kdo v něm budou přebývat.
Odp.: Amen.

Celebrant uvede obřad těmito nebo podobnými s1ovy:

(Oslovení), náš Pán Ježíš Kristus se narodil z Panny Marie a přebýval mezi námi. Prosme ho, ať posvětí tento dům svou přítomností, ať zůstává uprostřed vás, ať ve vás živí vzájemnou lásku a podílí se na všem, co je v životě radostné i obtížné.

ČTENÍ BOŽÍHO SLOVA
Mt 7,24-27
"Dům se nezřítil, protože měl základy na skále"

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl: "Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přiva1ila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - ale nezřítil se, protože měl základy na skále.
Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - i zřítil se a jeho pád byl veliký."

Nebo: Lk 10,5-9: Lk 19,1-10: Lk 24.28-32: Mk 1,29-30

Žl 1I2 (111),1-2.3-4.5-6.7-8.9 Odp.: 1a
Odp.: Blaze muži. který se bojí Hospodina.

Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.
Odp.

Hojnost a bohatství budou v jeho domě
a jeho štědrost po trvá navždy.
Září v temnotách jako světlo řádným lidem,
je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.
Odp.

Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,
stará se o své věci podle práva.
Neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.
Odp.

Nemusí se obávat zlé zprávy,
jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se,
dokud neuzří své protivníky ve zmatku.
Odp.

Rozděluje, dává chudým,
jeho štědrost potrvá navždy,
jeho moc poroste v slávě.
Odp.

Místo ža1mu lze zpívat jiný vhodný zpěv. Po něm celebrant krátce vysvětlí smysl biblického textu. Následuji přímluvy:

Syn Boží, Pán nebe i země, se stal člověkem a bydlel mezi lidmi. Prosme ho:
Odp.: Pane, zůstaň s námi!
- Ty jsi posvětil rodinný živit, přebývej s námi v tomto domě, buď naším hostem a svrchovaným Pánem.
- Dej, ať všichni, kdo budou v tomto domě bydlet, tvoří ve víře a vzájemné lásce příbytek tvého Ducha.
- Dej, ať i život této rodiny je stavbou na skále, ať se pevně držíme tvého slova a nic neotřese naší láskou.
- Ty jsi neměl, kam bys hlavu složil a ve své chudobě jsi byl odkázán na pohostinství přátel, nauč nás pomáhat ti ve všech bližních, kteří jsou v nouzi a nemají kde bydlet.

Lze uvést modlitbu Páně: Otče náš…

ŽEHNACÍ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, ty jsi stále s námi.
Požehnej + těm, kdo začínají bydlet v tomto domě
a prosí o tvou pomoc.
Daruj jim radost a pokoj v Duchu svatém,
úspěch v jejich práci
a ochranu před vším zlem a nebezpečím.
Slyš hlas jejich modliteb
a dávej jim denně poznávat a naplňovat tvou vůli.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Odp.: Amen.

Nebo při žehnání nového bytu:

Prosíme tě, dobrý Otče,
ať zde, v tomto příbytku, působí tvé + požehnání,
proměň ho v domov těchto svých dětí a chraň je.
Daruj jim radost, lásku a pokoj,
chraň od hříchu a od všeho zlého,
dej jim podíl na darech života
a otvírej jejich srdce všem, kdo jsou v nouzi.
Ať nikdy nezapomínáme, že naše pozemské obydlí není trvalé
a že máme směřovat k domovu,
který je u tebe v nebi,
v plnosti lásky a života,
kde žiješ a kraluješ na věky věků.
Odp.: Amen.

Celebrant pokropí dům nebo byt svěceno u vodou.

ZÁVĚR

Dnes vstoupila do tohoto domu spása. Ať Boží požehnání spočine a setrvá v tomto domě a rozmnoží víru, naději a lásku ve všech, kdo v něm budou přebývat.
Odp.: Amen.

Kněz nebo jáhen říká:

Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec i Syn + i Duch svatý.
Odp.: Amen.

Obřad se zakončí vhodným zpěvem.