Odpověď:

Oba Ježíšovy výroky jsou z naprosto odlišné situace a ono hlásání má mít v obou případech zcela odlišný obsah i adresáty. V prvním případě (Mt 9, 35 - 11, 1), na samém začátku Ježíšova pozemského působení, má čerstvě vyvolených dvanáct apoštolů jít do krajů náležejících k izraelskému území, protože proroci slibovali Židům, že se jim přede všemi ostatními národy dostane radostné zvěsti o spáse. Mají tedy zejména hlásat, že se tento vyvolený národ dočkal slíbeného Mesiáše.

Zmíněné druhé poslání (Mt 28, 16-20) pronesl Ježíš až po svém zmrtvýchvstání, těsně před nanebevstoupením. Jeho platnost je navíc podmíněna sesláním Ducha Svatého ("...zůstaňte, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti"; srv. Lk 24, 49). Toto druhé poslání má zcela odlišné adresáty i obsah : "Získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal!"

Učedníci tedy mají jít nikoli k vyvolenému lidu staré smlouvy, ale ke všem lidem na celém světě a to zejména proto, aby jim zvěstovali, že Ježíšovou obětí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním se oni všichni stali vyvoleným lidem smlouvy nové. Mají jim také hlásat, co mají pro toto začlenění mezi vyvolené udělat: poznat a vírou přijmout Kristovo evangelium lásky a žít podle něj. Toto Ježíšovo poslání se různým způsobem vztahuje na všechny pokřtěné.