Odpověď:

Tím, že to tak církev dělá, znamená, že se k tomu staví pozitivně. Je pro to několik důvodů.
Za prvé obřad je nějaké vnější vyjádření neviditelné skutečnosti (křest: voda - život; oheň: moc, síla, záchrana; pokleknutí: pokora, ponížení, kajícnost atd.) a tak určité věci samo sebou navozují určitou bytostnou, archetypální symboliku. Proto tuto symboliku používají pochopitelně různá náboženství podobně.
Druhým důvodem je určité záměrné přeznačení symbolů (např. kadidlo, slunovrat atd.). První křesťané žili totiž v určitém kulturním kontextu, kde jsou využívány různé obřady a symboly. V některých případech se šlo tou cestou, že se tato symbolika odmítla. Pokud v sobě pohanský symbol nebo obřad však nesl něco, co bylo možné proměnit, přeznačit, pak to často křesťané udělali - neodmítli ho, ale přeznačili, dali obřadu nový význam. Tento proces inkulturace se neuskutečňoval jen tehdy, děje se i dnes.
A třetí důvod - trochu jiného charakteru - vidím prostě v tom: že křeťané prvních staletí měli takovou sílu víry, že doslova pozitivně "převálcovali" staré obřady, symboly a stavby (např. bazilika), nebáli se nějakého znesvěcení, prostě si říkali, že Kristus je Alfa i Omega, který svým vykoupením proměňuje všechno. To je něco velmi obdivuhodného a inspirativního.