Odpověď:

"Svoboda" je totiž právě to, co dělá člověka člověkem. Bůh nechtěl stvořit loutky, ale bytost, kterou by mohl obdarovat a kde by mezi Ním a člověkem mohl vzniknout vztah, který označujeme jako "láska". Bůh stvořil člověka z lásky a dobrovolně, bylo to jeho svobodné a láskyplné rozhodnutí, a tak mu dal stejnou šanci na lásku odpovědět. Jenže láska existuje pouze tam, kde je svoboda. Milovat z donucení se prostě nedá (známe to i z běžného života: lásku si nemohu vynutit, svázat milovaného není projevem lásky, ale žárlivého vlastnění. Na druhé straně milovat znamená i riziko, že milující bude odmítnut.
V tom smyslu: pokud Bůh stvořil člověka, stvořil jej podle "svého obrazu" čili svobodného a svoboda vždy přináší možnost volby: přijmout Boží lásku nebo ji odmítnout. Člověk se rozhodl pro to druhé, bohužel. A nese následky tohoto svého rozhodnutí (viz současná situace v USA). Nicméně i Bůh dává člověku znovu šanci: Boží syn sám na sobě ukázal, jak se z bludného kruhu zla dostat: nikoli odplácení zlem za zlé, ale proti zlu se dá bojovat pouze dobrem, ačkoli nás to mnoho stojí. Není však Boží příslib, že nebojujeme nadarmo, mnohem důležitější? Ano, člověk může být vůči zlu takřka v zoufalé a bezbranné situaci, ale copak Bůh nedokázal proměnit utrpení svého Syna ve zdroj spásy pro všechny? Vždyť to je právě Ježíšovo evangelium: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.  Jemu buď sláva na věky věků. Amen. (Gal 1,3-5)
To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět. (Jan 16,33)