Odpověď:

Abychom byli přesní, žádný koncil nemůže určit, zda je Ježíš Kristus Bůh nebo člověk; to je prostě skutečnost. Koncil pouze rozhoduje, co je obsahem autentické křesťanské víry a co má křesťan vyznávat, aby se mohl pokládat za křesťana.
Nikajský (též Nicejský) koncil r. 325 formuloval, že autentickým křesťanským učením (jak církev od prvopočátku věřila a věří) je, že Ježíš Kristus je skutečně pravý Bůh a zároveň skutečně pravý člověk; kdo by toto učení popíral, nebyl by křesťanem. Ovšem toto prohlášení nic nemění na Kristově božství; Ježíš Kristus se nestal Bohem až od vyhlášení Nikajského koncilu, nýbrž jím byl vždycky, jak věřila a věří církev.

Vyznání víry Nikajského koncilu (19. 6. 325) zní:

»Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, tvůrce všeho viditelného i neviditelného,
a v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, zrozeného z Otce, to jest z podstaty Otce, Boha z Boha, světlo ze světla, pravého Boha z pravého Boha, zrozeného, nestvořeného, soupodstatného (téže podstaty, řec. όμοουσιος /homoúsios/, resp. ve 4. pádě όμοουσιον /homoúsion/) s Otcem, skrze něhož bylo všechno utvořeno, na nebi i na zemi,
jenž kvůli nám lidem a kvůli naší spáse sestoupil a vtělil se, stal se člověkem, byl umučen a vzkříšen třetího dne, vystoupil do nebes a přijde soudit živé i mrtvé,
a v Ducha Svatého.

Ty pak, kteří říkají: „Byla doba, kdy nebyl,“ a „Předtím než se narodil, nebyl,“ a že byl učiněn z nebytí nebo stvořen z jiné podstaty či bytnosti, obrácen nebo změněn v Syna Božího, katolická církev anathematizuje (vyobcovává).«

(originál je v řečtině)

Vyznání Nikajského koncilu se opírá jak o biblické texty, tak o starokřesťanskou tradici, jak ji máme dokumentovánu v nejstarších vyznáních (tzv. symbolech), zvláště křestních.
Z biblických textů můžeme uvést např.:
»Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.« (Jan 1,1.14)
»Dříve než byl Abrahám, já jsem.« (Jan 8,58)
»Já a Otec jsme jedno.« (Jan 10,30)
»Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.« (Jan 17,5)