Odpověď:

Záleží na okolnostech, které z Vašeho dotazu nejsou úplně zřejmé.

1. Chcete se stát katoličkou. Pak není jediný problém – kontaktujte např. faráře blízké farnosti, křest je jenom jeden a nezáleží na tom, zda Vás pokřtil/a bratr/sestra farář/ka nebo otec farář.

2. Chcete zůstat českobratrskou evangeličkou, ale je Vám blízká eucharistie, jak ji slaví katolíci, resp. věříte v reálnou přítomnost Krista v eucharistii. Jde-li o výjimku, katolický kněz Vám může podat sv. přijímání za předpokladu, že vyznáte katolickou víru v tuto svátost. Pokud by se to mělo stát pravidlem, měl by o tom vědět biskup a výslovně Vám to dovolit. V obojím případě se zkontaktujte opět s nějakým blízkým katolickým farářem a bezpochyby najdete řešení.

3. Eucharistie je pro Vás připomínkou Poslední večeře a nevěříte v reálnou Kristovu přítomnost, ale občas se účastníte katolických bohoslužeb a chcete s ostatními plně slavit a tedy přirozeně jít i k přijímání. Je to pochopitelný postoj, ale v takovém případě rozhodně není správné k přijímání jít. Bylo by to znevažováním víry těch, k nimž se tímto možná chcete přiblížit. Můžeme se v různých křesťanských tradicích chápat, inspirovat, milovat (resp. musíme), ale rozdělení reálně existuje. Je bolestné, ovšem i bolest k naší víře patří a má svou nezanedbatelnou funkci. Věřte, že mluvím z vlastní zkušenosti. Jsou i katolíci, kteří k přijímání z různých důvodů nemohou chodit a neznamená to konec jejich víry, cesty k Hospodinu. Můžete s ostatními plně slavit, aniž byste za těchto okolností k přijímání šla.