Odpověď:

Světci a světice stále slouží jako vzory a ideály svatosti, a to bez ohledu na to, v jaké době či prostředí žili, a církev také čerpá z jejich odkazu. Světce zmiňované ve středověkých legendách je potřeba rozdělit asi do několika kategorií. Nejprve ti, kteří žili v křesťanském starověku. O řadě z nich se zmiňují tzv. Acta Martyrum, což byl v podstatě opis procesu (tedy otázky a odpovědi obviněného i soudce), dále máme některé dopisy, které se zmiňují o mučednické smrti dotyčného (např. list sv. biskupa Cypriána, který informuje afrického kolegu o smrti papeže sv. Sixta II. a jeho jáhnů za pronásledování císaře Valeriána), liturgické kalendáře, sakramentáře, nápisy. Některé tyto prameny byly přejaty do pozdějších legend. Během pronásledování (zvláště za císaře Diokleciána) byly záměrně ničeny i církevní archivy, kde se řada těchto dokumentů nalézala, proto o některých světcích či světicích víme jen, kdy byli umučeni (kdy se narodili pro nebe), jméno a místo smrti či hrobu. Pozdější legendy často u těchto světců reagovaly na nedostatek pramenů a snažili se vyjádřit určité typologie ideálu křesťana. U dalších starověkých či středověkých světců a světic jsou legendy často jediným pramenem a nemáme možnost je srovnat s dalšími svědectvími.
Je však důležité pochopit, jakým žánrem vlastně legenda je a co je jejím cílem. Legenda (latinsky legendus/a/um je gerundivum od slovesa legó ten, který má být čten, mající býti čten, ke čtení) je určena k předčítání především o svátku dotyčného světce či světice. Dodnes se úryvky používají při tzv. Liturgické modlitbě církve (lidově breviář). Pro autora nebylo prvořadé popsat přesně konkrétní historické skutečnosti (i když v legendách je jich celá řada obsažena), ale ukázat vzor křesťana v životě i ve smrti, aby ho čtenáři mohli následovat ve svém vlastním životě. Často si vybíral určité obraty, které přejal odjinud, ale nešlo o nějakou záměrnou lež nebo klamání čtenáře. Nejde ani o přísně historický pramen, ani o fabulaci. Pro křesťany jsou stále v mnohém inspirativní a z historického hlediska cenné. O legendách existuje bohatá literatura (v češtině vyšla i tzv. Legenda Aurea), u českých světců existuje řada monografií, které legendy citují a využívají jejich historické hodnoty.