Odpověď:

Odpověď je již částečně naznačena v samotné otázce. Správně píšete, že Bůh není podřízen času, stojí mimo čas. Bůh je věčný – a tato věčnost pro něj znamená „věčné nyní“; tak píše i sv. Petr, že „jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den“ (2Pt 3,8). Bůh tedy nevidí skutečnost jako posloupnost okamžiků (jak ji vidí lidé i andělé), nýbrž v jednom jediném okamžiku.
Proto nelze dost dobře o Bohu říci, že něco „dopředu“ ví, že něco vidí „předem“ ve vlastním slova smyslu; tak se to jeví jen nám lidem, kteří žijeme v čase.
Podle mého soudu však Boží vševědoucnost a věčnost svobodnou lidskou vůli nevylučuje. To, že někdo jiný ví, jak se rozhodnu, neovlivňuje to, že se rozhodnu. Kdyby Bůh byl jako člověk, znamenalo by to, že zná naše rozhodnutí „v předchozím čase“, tedy jako předem dané. Jak jsme však řekli, Bůh není člověk a stojí mimo čas. Jeho vědomí o nás naše rozhodnutí neovlivňuje. Je sice pravda, že se rozhodujeme na základě vnějších podnětů (za nimiž můžeme hledat Boží prozřetelnost), ovšem konečné rozhodnutí je naším svobodným úkonem.