Odpověď:

Ne, není to pravda; je to jedna z rozšířených pověr.
To, že je Země prostorové těleso tvaru koule (nebo přibližně kulového), bylo známo již ve starověku. Antičt učenci (zvláště z pozdní antiky, tzn. z období helénismu a římského císařství) přijímali kulový tvar Země jako v podstatě jednoznačný fakt (odhlédneme-li od některých filosofických spekulací). Názory a závěry antických přírodovědců převzali i křesťanští autoři.
V celých dějinách křesťanství najdete v literatuře zmínky o tom, že Země je kulatá. Např. sv. Ambrož (cca 340–4. dubna 397) píše doslova, že geometři odhadují obvod Země na 180 tisíc stadií, což se od současných měření liší o pouhých 10 % (Hexaemeron libri sex. Liber sextus. De opere sexti diei. Caput II, art. 7 – Hexaemeron, 6. kniha, 7. článek; in: MPL XIV,241-255 – Jacques Paul Migne, Patrologiae cursus completus, Series Latina /MPL/; Paříž 1844nn).
Sv. Tomáš Akvinský (cca 1225–7. března 1274) píše doslova:
»Týž závěr dokazuje hvězdář i přírodovědec, např. to, že země je kulatá, ovšem hvězdář s pomocí matematiky, tedy nezávisle na materii, zatímco přírodovědec s ohledem na materii.« (Eandem enim conclusionem demonstrat astrologus et naturalis, puta quod terra est rotunda, sed astrologus per medium mathematicum, idest a materia abstractum; naturalis autem per medium circa materiam consideratum. Summa theologiae I, quest. 1 art. 1 ad 2; in: MPL CCXVIIa).
Není v mých silách vypisovat zde všechny křesťanské autory, kteří zmiňují kulatost Země. Pravdou zůstává, že křesťanské intelektuální špičky – což byli drtivou většinou duchovní, a to i na nejvyšších místech v církvi – o kulatosti Země nepochybovaly. Dočetly se o ní totiž v dílech klasických autorů, kteří pro ně představovali skutečnou autoritu, někdy až příliš velkou – jako např. od 13. stol. Aristotelés, který shrnul argumenty o kulatosti Země v díle Peri úranú (O nebi, lat. De caelo).
Je fakt, že se vyskytla i jiná mínění (obvykle bývá zmiňováno zobrazení Země byzantského mnicha Kosmy Indikopleusta), ovšem těžko říci, zda byla přijímána za bernou minci, nebo chápána jako literární licence.
Rozšířeným omylem je také nepravdivé tvrzení, že Kryštofu Kolumbovi odmítali poskytnout evropští panovníci loďstvo pro plavbu do Indie západním směrem z toho důvodu, že by jeho lodě při plavbě na západ mohly „přepadnout přes okraj“. To je naprostý nesmysl. Tehdejší vzdělanci nejenže věděli, že Země je kulatá, ale znali i její přibližný rozměr; věděli tudíž, že cesta do Indie západním směrem je mnohem delší než cesta na východ a pokoušet se překonat plavbou západní oceán je holý nerozum (pochopitelně netušili, že existuje americký kontinent). Podíváme-li se na glóbus či na mapu světa a představíme-li si ohromnou masu vod Atlantského a Tichého oceánu, bude nám zřejmé, proč byl Kolumbův podnik (bez povědomí o Americe) pokládán za absurdní. Jestli odmítali námořníci s Kolumbem plout na západ kvůli údajnému „zemskému okraji“, nelze to přičítat tehdejším oficiálním názorům, ale nanejvýš „námořnické latině“.
Čas od času se objeví tvrzení, že katolická církev „upálila řadu lidí proto, že tvrdili, že je Země kulatá“. To je zcela absurdní a zastánci těchto lží nejsou schopni uvést jediné jméno. Obvykle zmiňují Giordana Bruna, jehož proces nemá s kulatostí Země pranic společného.