Odpověď:

Jáhenství je jedna z nejstarších a zároveň nejnovějších služeb v církvi. Již v Novém zákoně se mluví o jáhnech (1 Tim 3,8-13; Flp 1,1). Časem ale tato služba ztratila svou funkci, až teprve 2. vatikánský koncil znovu objevil její hodnotu.

Slovo „jáhen“ pochází z řeckého slova „diákonos“, které označuje služebníka. Základem je sloveso „diakonein“, sloužit. Slovo „diakonia“ (služba) patří k slovům, která se v Novém zákoně vyskytují velmi často, protože služba je základní rysem Kristovy postavy. „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mt 20,28). A podle Kristova vzoru se služba stala povoláním všech křesťanů. Jenže někteří ji měli ještě trochu víc v popisu práce, a to byli jáhnové. Úplné začátky vidíme ve Skutcích apoštolů, když apoštolové ustanovují ke službě sedm schopných mužů, aby oni sami měli dostatek času na modlitbu a hlásání slova (viz Sk 6,1-7). Jáhni jsou svěceni ne ke kněžství, ale ke službě.

V prvotní církvi hrálo jáhenství důležitou roli. Stalo se jedním ze tří stupňů hierarchie. Jáhni byli nejbližšími spolupracovníky biskupa a měli v jeho jménu pečovat o lidské vztahy. V jednom starokřesťanském spise ze 3. st. čteme: „Jáhni mají tu a tam obcházet, mají si všímat bratří, jak pokud jde o duši, tak pokud jde o tělo, a podávat o tom zprávu biskupovi“ (Homilie sv. Klementa III, 67). Každá místní církev měla mít podle počtu členů i přiměřený počet jáhnů.

Na počátku 5. st. začalo jáhenství upadat. Činnost jáhna, která měla podporovat hlavně skutky milosrdenství, byla vytěsňována vznikem domovů a útulků. Zbývala tak především liturgická funkce. To přispělo k tomu, že jáhenství jako trvalá služba nakonec úplně vymizelo. Zůstalo jen jako předstupeň ke kněžské službě. Teprve 2. vatikánský koncil vyslovil touhu obnovit jáhenství jako vlastní a trvalý hierarchický stupeň.

To jsme načrtli trošku historie. Ale jak vypadá jáhenství dnes? Rozlišujeme jáhny – kandidáty kněžství a jáhny trvalé. Ti první vykonávají tuto službu jen určitý čas, zpravidla rok. Potom jsou vysvěceni na kněze. Jak vyplývá z logiky věci, trvalí jáhni jsou jáhny natrvalo. Můžou být svobodní i ženatí, v druhém případě jsou svěceni jen se souhlasem manželky. Před svěcením procházejí několikaletou formací a musí absolvovat vysokoškolské teologické studium.

Pracovní náplň jáhna se liší farnost od farnosti. Konkrétní úkoly vyjmenovává dokument zmiňovaného 2. vat. koncilu - Lumen gentium:
„Úkolem jáhna je, podle toho, jak mu to přidělila příslušná autorita, slavnostně udělovat křest, uchovávat a rozdělovat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a vést smuteční a pohřební obřady“ (LG 29).

Vždycky jsme se učili, že je naprosto nutné propojení liturgie a života. Liturgie je plná znamení, která ukazují na něco reálného v našem životě. Takže, zjednodušeně řečeno, co je náplní práce jáhna, bychom měli poznat na jeho službě při liturgii. Jáhen má při slavení mše svaté své speciální místo a své specifické úkoly. Na začátku přináší slavnostním způsobem evangeliář. Má být tím, kdo přináší evangelium (= radostnou zvěst) do farnosti. Radostnou zvěst o Boží lásce, zvěst naděje, povzbuzení, útěchy a odpuštění. Přinášet evangelium znamená věřit evangeliu, učit evangelium, žít evangelium. Dalším úkolem jáhna je přednášet přímluvy, tj. úmysly, za které se chceme zvláště modlit. Každý jáhen při svěcení slíbil, že se bude modlit za církev i za celý svět. Kromě toho má být tím, kdo vyzývá, nabádá k modlitbě ostatní. Třetím úkolem je spolu s knězem přijímat obětní dary, které věřící přinášejí k oltáři. Za dob prvních křesťanů měl jáhen na starosti ekonomické záležitosti. K oltáři se nepřinášelo pouze víno a chléb jako dnes. To byla sbírka, z které se pak rozdělovalo dál, jak kdo potřeboval. Přeneseno do dnešní doby, jáhen by měl být člověkem citlivým pro potřeby druhých lidí. Může mu být svěřena ekonomická a administrativní práce ve farnosti. Čtvrtým úkolem je udělování některých svátostí a vedení bohoslužeb (křest, asistence u sňatku, pohřeb, bohoslužby slova). Jáhen nezpovídá ani neslouží mše svaté.

Liturgickým oděvem jáhna je štóla, spuštěná z levého ramene na pravý bok, a dalmatika (oděv podobný ornátu, ale s rukávy).

V žádném případě není jáhen nějakou náhradou nebo náhražkou za kněze. Jeho úkoly jsou prostě úplně jiné. Jáhen je zosobněné služebné poslání církve. Někdo to vyjádřil slovy: Jestli církev potřebuje jáhny, tak ne proto, že jí chybějí kněží, ale proto, že je církví.