Odpověď:

Je určitě často dost těžké překonat takovou obtíž, o které hovoříte. Ale přesto může pomoci vědomí, že před vámi to udělalo obrovské množství lidí, a také to pro ně - zvlášť v některých úsecích jejich života - nebylo snadné předstoupit se svými vinami do prostoru svátosti smíření. Ptáte se, jestli ve Vašem případě stačí jen svátost smíření. V podstatě je odpovědí: ano. Zažil jsem mockrát, kdy lidé přišli do zpovědnice po mnoha a mnoha letech. V tu chvíli jsem vždy byl naplněný obrovským obdivem a vděčností Bohu, že si lidi vede tak silně k sobě, ale obdiv a vděčnost vnímám i k těm lidem, protože je to jejich jedinečný životní krok, který člověka často stojí nemalé síly. Vděčnost spočívá pak v tom, že se sám cítím v takové chvíli skrze jejich odhodlání, pokoru, upřímnost a víru obrovsky obdarován, i uveden do vlastní pravdy své slabosti a vlastní potřeby Božího milosrdenství.
Na pocity trapnosti, které vznikají při vyprávění o svých chybách, mohu říct třeba to, že kněz ve zpovědnici (nebo v jiném prostoru pro sv. smíření) tam není od toho, aby na základě vyznávaných hříchu posuzoval kajícníka, to by se vnitřně zpronevěřoval své službě. Je tam přece na místě odpouštějícího Ježíše, který nepřišel soudit, posuzovat, ale přišel zachránit, obhájit, usmířit. A také to, že kněz za ty roky už slyšel tolik vyznaných hříchů (včetně těch svých), takže nebude nad Vaším vyznáním pohoršen. Naopak, bude obohacen tím, že také on má učast - jako kněz i sám hříšník - na jedinečné události, kterým je usmíření s Bohem.
Jak už bylo tedy řečeno, stačí ta svátost smíření, ale právě proto, že je to někdy problém pro toho, kdo přichází po dlouhé době, může pomoci předběžné setkání s knězem na faře, v kostele nebo třeba na rohu na ulici :-). Pak je možné se domluvit lépe na termínu i místě. Ale to už zaleží na tom, co považujete za lepší způsob.