Odpověď:

Biblický prorok (= náboženský zvěstovatel) v nejobecnějším smyslu je ten, kdo na sobě zakusil Boží sdělení a zároveň byl poslán, aby je zvěstoval ve svém okolí. Prvním impulzem je jeho povolání (samotní proroci dosvědčují, jak byli tímto zásahem překvapeni a někdy ji "donuceni"). Prorok velmi často vystupuje ve jménu Božím se společensko-náboženskou kritikou a zvěstuje poselství, které vyžaduje skutky, nikoliv pouze učení. V tomto smyslu neoznačuje semitská tradice za proroky pouze např. Jeremiáše, Izaijáše apod., ale i Abraháma, Mojžíše, Jozua...
V zaběhlém pojetí je prorok ten, kdo "předpovídá budoucí události". Jistěže se proroctví vztahují do budoucnosti, ale ne v tom smyslu, že by byly "reportáží o tom, co přijde", ale spíše poukazují na současné události a vysvětlují jejich náboženský smysl, varují před důsledky dotyčného jednání apod. Interpretace současnosti a varování před hrůzným dopadem v budoucnosti je nejdůležitějším úkolem proroků. Zároveň se v nich vždy znovu a znovu objevuje naplnění přislíbení mesiánského příchodu, ačkoli zastřeně a nejasně. Teprve příchodem Mesiáše bylo mnoho nesiánských proroctví pochopeno.

Blíže o prorocích a jejich povolání a poselství:
X.Leon-Dufour, Slovník biblické teologie, Velehrad - Křesťanská akademie Řím 1991, str. 379-383;

Další literatura ke SZ:
A. E. Gilles, Lidé smlouvy, Portál 1993.
Miloš Bič, Ze světa Starého zákona I,II, Kalich, Praha 1986
Kolektiv autorů, Výklad ke Starému zákonu, 5 sv., Praha 1991
R. Rendtorff, Hebrejská bible a dějiny Vyšehrad 1996