Datum vložení: 11.4.2008
»Oltář se pokryje alespoň jedním bílým plátnem. Na oltář nebo vedle něho se při každém slavení postaví alespoň dvě svíce, ale může se užívat i čtyř nebo šesti svící, zejména při mši v neděli nebo zasvěcený svátek. Jestliže slaví mši diecézní biskup, užívá se sedmi svícnů s rozžatými svícemi. Dále má být na oltáři nebo blízko něho kříž s podobou ukřižovaného Krista. Svíce a kříž s podobou ukřižovaného Krista se mohou přinést při vstupním průvodu. Na oltář se může položit evangeliář odlišný od knihy s ostatními čteními, pokud se nenese také při vstupním průvodu.«
Podle toho, co popisujete, se v obou případech jednalo o mši svatou, kterou celebroval diecézní biskup (v jednom případě římský). Ti, kdo chystali oltář, jednali tedy v souladu s pokyny. Nemýlím-li se, odkazuje sedm svícnů na sedm darů Ducha Svatého, lze je také vykládat jako číslo plnosti s odkazem na plnost kněžství, jíž je biskup nositelem.
Máte ovšem pravdu, že nejdůležitější při slavení mše svaté je to, co se na oltáři odehrává při proměňování, a ti, kdo jsou zodpovědní za přípravu bohoslužebného prostoru, mají zachovávat rozumnou uměřenost. Všeobecné pokyny k Římskému misálu k tomuto tématu dále praví:
»Při výzdobě oltáře se má zachovat umírněnost.
V době adventní se má při výzdobě oltáře zachovat střídmost, jak to odpovídá povaze této doby, aby se nepředcházela plná radost vánočních svátků. V době postní je květinová výzdoba oltáře zakázána. Výjimku však tvoří 4. neděle postní, slavnosti a svátky. Květinová výzdoba má být vždy umírněná, a spíše než na oltářní menzu mají se květiny upravit kolem oltáře.
Na menzu oltáře se totiž může klást jenom to, čeho je zapotřebí k slavení mše, totiž evangeliář od začátku mše do hlásání evangelia; od přípravy darů do vyčištění nádob kalich s patenou, a je-li třeba, další nádoba na hostie, korporál, pala a misál. Pokud je to nutné, umístí se nenápadným způsobem též zařízení pro zesílení hlasu celebranta.
Svícny, které se vyžadují pro jednotlivé liturgické úkony z důvodu úcty i slavnostnosti obřadu (srov. č. 117), se mohou umístit buď na oltáři, nebo kolem něho, s ohledem na stavbu jak oltáře, tak presbytáře. Celek má být ladně uspořádán, aby věřícím nic nepřekáželo ve snadném pohledu na to, co se na oltáři koná a co se na něj klade.
Na oltáři nebo v jeho blízkosti ať je kříž s podobou ukřižovaného Krista, dobře viditelný pro shromážděný lid. Vyžaduje se, aby tento kříž, připomínající věřícím spásonosné utrpení Páně, zůstával v blízkosti oltáře také mimo slavení liturgie.«
(články 305–308)
Otázka:
Viděl jsem v televizi při přenosu mše sv. z Vatikánu (ale také u nás v katedrále) rozmístněno sedm obrovských svícnů na oltáři. Zajímalo by mě, co má tato symbolika znamenat, když ve většině kostelů jsou dvě nebo tři svíce. V jedné knize jsem četl, že se doporučuje raději jedna velká svíce vedle oltáře, stejně tak i u květinové výzdoby, aby zůstal oltář při mši prázdný a kalich s patenou se neztratil v záplavě předmětů.Odpověď:
Výzdoba oltáře se řídí liturgickými normami, které stanoví příručka zvaná Všeobecné pokyny k Římskému misálu. Zde se v článku 117 dočteme:»Oltář se pokryje alespoň jedním bílým plátnem. Na oltář nebo vedle něho se při každém slavení postaví alespoň dvě svíce, ale může se užívat i čtyř nebo šesti svící, zejména při mši v neděli nebo zasvěcený svátek. Jestliže slaví mši diecézní biskup, užívá se sedmi svícnů s rozžatými svícemi. Dále má být na oltáři nebo blízko něho kříž s podobou ukřižovaného Krista. Svíce a kříž s podobou ukřižovaného Krista se mohou přinést při vstupním průvodu. Na oltář se může položit evangeliář odlišný od knihy s ostatními čteními, pokud se nenese také při vstupním průvodu.«
Podle toho, co popisujete, se v obou případech jednalo o mši svatou, kterou celebroval diecézní biskup (v jednom případě římský). Ti, kdo chystali oltář, jednali tedy v souladu s pokyny. Nemýlím-li se, odkazuje sedm svícnů na sedm darů Ducha Svatého, lze je také vykládat jako číslo plnosti s odkazem na plnost kněžství, jíž je biskup nositelem.
Máte ovšem pravdu, že nejdůležitější při slavení mše svaté je to, co se na oltáři odehrává při proměňování, a ti, kdo jsou zodpovědní za přípravu bohoslužebného prostoru, mají zachovávat rozumnou uměřenost. Všeobecné pokyny k Římskému misálu k tomuto tématu dále praví:
»Při výzdobě oltáře se má zachovat umírněnost.
V době adventní se má při výzdobě oltáře zachovat střídmost, jak to odpovídá povaze této doby, aby se nepředcházela plná radost vánočních svátků. V době postní je květinová výzdoba oltáře zakázána. Výjimku však tvoří 4. neděle postní, slavnosti a svátky. Květinová výzdoba má být vždy umírněná, a spíše než na oltářní menzu mají se květiny upravit kolem oltáře.
Na menzu oltáře se totiž může klást jenom to, čeho je zapotřebí k slavení mše, totiž evangeliář od začátku mše do hlásání evangelia; od přípravy darů do vyčištění nádob kalich s patenou, a je-li třeba, další nádoba na hostie, korporál, pala a misál. Pokud je to nutné, umístí se nenápadným způsobem též zařízení pro zesílení hlasu celebranta.
Svícny, které se vyžadují pro jednotlivé liturgické úkony z důvodu úcty i slavnostnosti obřadu (srov. č. 117), se mohou umístit buď na oltáři, nebo kolem něho, s ohledem na stavbu jak oltáře, tak presbytáře. Celek má být ladně uspořádán, aby věřícím nic nepřekáželo ve snadném pohledu na to, co se na oltáři koná a co se na něj klade.
Na oltáři nebo v jeho blízkosti ať je kříž s podobou ukřižovaného Krista, dobře viditelný pro shromážděný lid. Vyžaduje se, aby tento kříž, připomínající věřícím spásonosné utrpení Páně, zůstával v blízkosti oltáře také mimo slavení liturgie.«
(články 305–308)
Na otázku odpověděl:
Zdeněk Drštka
