Odpověď:

Co je vlastně úkolem kmotra? Když si odpovíme na tuto otázku, velmi zřetelně také naznačíme požadavky, kladené na člověka, který kmotrem má být.

Když se někdo nechá pokřtít v dospělosti, tak jeho kmotr mu má pomáhat v uvedení do křesťanského života. Pokud tím pokřtěným má být dítě, kmotr stojí po boku rodičů dítěte, spolu s nimi dítě představuje při křtu a snaží se, aby pokřtěný žil křesťanským životem. Nejprve tedy pomáhá rodičům v křesťanské výchově a později je oporou ve věcech víry samotnému kmotřenci.

Kmotr je tedy jakýmsi garantem víry, která je předpokladem pro udělení křtu, a později napomáhá při věrném naplňování křestních závazků.

Jestliže má být "uvaděčem" do světa víry, musí sám vírou žít. A tady už se dostáváme k požadavkům na způsobilost ke kmotrovství.
Kmotrem má být katolík, biřmovaný, který také přijal svaté přijímání a nadále žije životem z víry, ke kterému patří (u ženatých a vdaných) i církevně uzavřené manželství. Musím mít nejméně šestnáct let (ze spravedlivého důvodu může farář udělit výjimku) a nemůže to být ani jeden z rodičů dítěte.

Pokřtěný, který nepatří do katolického splečenství, se přijme pouze spolu s katolickým kmotrem a jen jako svědek křtu.

V minulosti se k duchovnímu příbuzenství kmotr-kmotřenec často vázala také povinnost materiálního zajištění. Např. po nenadálé smrti rodičů nebo při jejich neschopnosti se o dítě starat, automaticky nastupoval kmotr. Dnešní civilní právní řád už s tímto nepočítá. To ale na druhou stranu určitý způsob materiální či peněžní pomoci nevylučuje a záleží už na konkrétních lidech a jejich štědrosti.

Ze zkušenosti je také možno doporučit, aby mezi kmotrem a jeho svěřencem nebyl příliš velký věkový rozdíl (např. když kmotrem je dědeček, babička apod.). Tehdy je patrný i rozdíl v myšlení a pohledu na svět a může to hrát svou roli např. při dospívání dítěte, kdy mladý člověk, možná víc než kdy jindy, pomocníka ve věcech víry potřebuje.

(Zpracováno podle kánonů 872-874 Kodexu kanonického práva)