Odpověď:

Starý zákon nám na tuto otázku odpovídá naprosto jasně: ANO. A Nový zákon není vyjímkou (stačí si vzpomenout na Ježíšovo podobenství o Božím království, jak dopadnou ti, kdo přijdou na svatbu bez svátečního roucha - Mt 22, 11-14). Ovšem záleží na tom, jak chápeme Boží trest. Spíš než o "nápravném" trestu bycho mohli mluvit o tom, že Bůh ponechá člověka důsledkům jeho vlastního špatného rozhodnutí. My si totiž za ty situace, které bychom mohli pokládat za Boží trest, můžeme většinou sami. A Bůh není je "opravář" toho, co my pokazíme. To bychom z něj udělali "služebníka podle vlastního vzoru", byla by to pouze "projekce touhy člověka" (Ludwig Feuerbach). To, že Bůh takto "trestá", ještě neznamená, že by zároveň neodpouštěl a nepomáhal. Člověk o to jen musí stát.

Je důležité si uvědomit, že Bůh je "vždy jiný", pokaždé jedná jinak, než by člověk očekával, nezapadá do struktur lidského myšlení. To proto, že je vyšší bytostí než my, pochopit ho znamená ovládnout. Proto jsou dějiny Božího zjevení označeny latinským termínem re-velatio = znovuzakrytí toho, co bylo odhaleno. Bůh se zjevuje tak, že se zároveň skrývá...