Odpověď:

Postoje při bohoslužbě stanovují Všeobecné pokyny k římskému misálu. Zde se v článku 43 praví:
»Věřící ať stojí od začátku vstupního zpěvu nebo od příchodu kněze k oltáři až ke vstupní modlitbě včetně, při zpěvu Aleluja před evangeliem a při četbě evangelia, při vyznání víry a přímluvách, od výzvy před modlitbou nad dary až do konce mše s výjimkou toho, co bude řečeno dále.
Ať sedí při čteních před evangeliem a při responsoriálním žalmu, při homilii a přípravě darů; a podle okolností též při posvátném mlčení po přijímání.
Ať pokleknou k proměňování, není-li to ztíženo nemocí, nedostatkem místa, množstvím přítomných či jinými rozumnými důvody. Ti, kdo při proměňování nepokleknou, se hluboce ukloní, když kněz po proměňování pokleká.
Biskupské konference však mohou společné úkony a postoje popsané v mešním řádu přizpůsobit podle platných předpisů povaze a rozumným zvyklostem národů. Bude však třeba dbát, aby odpovídaly smyslu a charakteru jednotlivých částí mešní liturgie. Kde je zvykem, že lid zůstává klečet po Svatý až do konce eucharistické modlitby a před přijímáním, když kněz říká Hle, Beránek Boží, je chvályhodné to zachovat.
K dosažení jednoty v úkonech a postojích při určitém konkrétním slavení bohoslužby mají věřící uposlechnout výzev, které při obřadech pronáší jáhen nebo přisluhující laik nebo kněz, jak je to stanoveno v misálu.«
Článek 390 opakuje: »Biskupským konferencím přísluší stanovit a po předchozím přezkoumání Apoštolským stolcem uvést do misálu úpravy naznačené v těchto Všeobecných pokynech a v mešním řádu; jsou to úkony a postoje věřících (srov. č. 43)…«
Osobně bych doporučil přidržet se ve sporných případech vlastního svědomí a úsilí o zachování jednoty s ostatními; svatému Ambrožovi se připisuje výrok: „Jsi-li v Římě, žij jako Římané; jsi-li jinde, žij tak, jak se tam žije. (Si fueris Romae, Romano vivito more; si fueris alibi, vivito sicut ibi.)“