Odpověď:

To je právě to, na co chtěli biskupové upozornit. Registrované partnerství není alternativní manželství pro homosexuálně zaměřené občany. Pokud není rodinou a nemá povinnosti rodiny (zvláště vzhledem k potomstvu), proč tedy požaduje práva, jaká mají manželé, jejich svazek je k potomstvu primárně zaměřen? Práva manželů a rodiny jsou právě privilegiem významu pro společnost.
Odmítavý postoj představitelů katolické církve je často chápán jako diskriminace. Jenže ti lidé jsou přeci sami o sobě pro manželství nezpůsobilí. Je to podobné, jako kdyby občané s těžkou vadou zraku protestovali proti tomu, že jim společnost brání v řízení motorových vozidel.
Petice slouží minimálně k tomu, aby se řádně připravil a prodiskutoval zmíněný zákon. Pokud si prostudujete předchozí návrhy, určitě zpozorujete jistou gradaci. Od počátečního "registrované partnerství homosexuálů = manželství heterosexuálů" k odstupňování povahy svazku. Kromě toho má církev jako nezanedbatelná část společnosti právo na to, aby do řízení společnosti mluvila nebo alespoň vyslovila svůj názor. Demokracie přece není založena na to, že musíme poslušně všechno odkývat. A protože je církev přesvědčená o všeobecné platnosti zjeveného mravního zákona pro všechny lidi, ať už věřící, či ne, vidí i svou povinnost se v těchto otázkách angažovat. Zjevený mravní zákon v Písmu se k otázce homosexuality vyjadřuje na těchto místech: Gen 19; Lv 18,22; Lv 30,13; Řím 1,26-32; 1 Kor 6,9n a 1Tim 1,9n.
Na závěr bych chtěl říci, že petice, jak byla prezentována v kostelích, byla podle mého neodborného soudu velmi citlivě formulována a nebyla nijak urážlivá, což se ovšem o mnoha reakcích na ni bohužel říci nedá... (mohl bych citovat, ale není to příliš slušné). Žádný věřící nebyl nucen k podpisu, záleželo na přesvědčení každého člověka, zda se k ní připojil, či ne...