Odpověď:

V obou řeckých textech, které mám po ruce (Nestlé-Aland a BibleWorks New Testament), ta čárka je, stejně jako v ekumenickém překladu (a stejně jako v desítce dalších překladů, na které jsem v rychlosti mrknul). Potíže s umístěním čárky pocházejí z toho, že nejstarší pramenné rukopisy novozákonního textu jsou psány způsobem zvaným „scriptio continua“, tzn. bez interpunkce a dokonce bez mezer mezi slovy, ba ani začátky vět se nerozlišovaly malým/velkým písmenem. (Když píše sv. Pavel: „tohle připisuji vlastnoručně, a všimněte si, jak velkým písmem to dělám“ [Gal 6,11], nemyslí tím kapitálky nebo majuskule, ale prostě jen větší znaky.) V onom inkriminovaném verši je struktura řeckého textu zcela jednoduchá, našli bychom zde zhruba toto: „AMENTIŘÍKÁMDNESSPOLUSEMNOUBUDEŠVRÁJI“ [AΜHΝΣΟΙΛEΓΩΣHΜΕΡΟΝΜΕΤ'EΜΟYEΣΗΙEΝΤΩΙΠΑΡΑΔΕIΣΩΙ] (Lk 23,43), je tedy otázkou editora, kam onu interpunkční čárku v textu umístí. Křesťanské církve se shodují v tom, že ji kladou před slovo „dnes“. Zní to i logicky – proč by Kristus zdůrazňoval (a to zvláště v čase smrti své i druhého ukřižovaného), že mu to říká „právě dnes“?

V každém případě bych nedělal problém ani z jednoho umístění té čárky. Podstatné na tom textu je přece odpuštění hříchů a slib ráje i pro člověka, který prožívá spravedlivý trest smrti za všechno zlo, co v životě napáchal. Odpuštění zadarmo, vlastně jenom proto, že se jako tonoucí chytil stébla trávy, které shodou náhod viselo na vedlejším kříži, a protože už v sobě neměl žádnou rezistenci vůči Kristu – snad ho znal, věděl, že Ježíš umírá nespravedlivě, a způsob Ježíšova umírání pro něj byl spásou.

Je obecně těžké po smrti hovořit v termínech vázaných na čas. Pro smrt se ostatně užívá výraz: odešel na věčnost; už je na věčnosti. Není pak už podstatné dnes nebo zítra. Důležité je zda věčnost toho zesnulého je otevřená Bohu a Jeho světlu nebo ne.

Překlad jehovistů může být uměle vyhrocený. Jak jsem říkal, nezdá se mi to tak důležité – ale pokud to oni za důležité považují, pak asi proto, aby se odlišili od ostatních křesťanů (správnější by bylo říct jen od křesťanů, protože nauka Svědků Jehovových není křesťanská). Jejich argumentace se zdá logická a nepochybně může pár lidí strhnout k víře, že oni vlastně mají pravdu – a když mají pravdu v tomhle, bude toho asi víc a Církev si asi Písmo upravuje, jak potřebuje… Jenom mi uniká, jaký by Církev v tomto případě mohla mít motiv…

Jakou mají jehovisti představu pekla a ráje? Nepochybně pro ně jde o vymezený prostor. Je možné zároveň být v jediném prostoru. Nemohu sedět u sebe v pokoji na židli před počítačem a zároveň hrát venku fotbal. Tak je pro ně nemožné, aby Ježíš byl v podsvětí a zároveň s oním lotrem v ráji.

Podle mně je ale zcela možné sedět na zmiňované židli ve svém pokoji a být zatracen nebo spasen. Je možné ležet v hrobě a být zatracen nebo spasen. Je možné ležet mrtvý v hrobě a být jedno s Otcem. Je možné sestoupit do podsvětí a přitom být jedno s Otcem. Je možné být současně… vždyť věčnost je věčná přítomnost. I celé naše dějiny se odehrávají v této věčné Boží přitomnosti.

Zmrtvýchvstání Ježíše třetího dne vypovídá spíše o tom, že se třetího dne znovu zjevil v dějinách ve svém oslaveném těle, než že do dnů byla artikulována jeho zkušenost smrti. Jeho existence v čase skončila smrtí na kříži. Že třetího dne vstal z mrtvých, je dějinnou zkušeností žen u hrobu a učedníků (přijetím svědectví jeho vzkříšení a setkání se Zmrtvýchvstalým).

Pro svědky to možná tvoří problém protože Ježíš pro ně není Syn Boží, není jedním z Nejsvětější Trojice. Ráj (alespoň ten náš) je v Boží přítomnosti – v přítomnosti Trojjediného Boha. Boha není možné rozkrájet na třetiny a představit si ráj, v kterém jsou jenom dvě třetiny Boha. Lotr umřel a ve chvíli „osobního soudu“ zahlédl Boha s milosrdnou tváří Ukřižovaného, který mu už předtím odpustil. V pohledu naší víry je argumentace Svědků nesmyslná.

A je asi stejně nesmyslné snažit se někoho z nich obrátit, protože z Bible znají těch svých „pár“ veršů co maj nachystané na dobromyslné křesťany.

Zakončím úsměvně. Svědkové Jehovovi jsou známi tím, jak berou Písmo doslovně a jak zároveň vytrhávají jednotlivé verše z kontextu. Jeden starší spolubratr v Itálii jim po letech diskuzí odpovídal už jediným:

„Je psáno:
Mt 27,5 – …šel a oběsil se.
A je také psáno:
Lk 10,37 – Jdi a jednej také tak.“

Doufejme, že to nevezmou jako návod k jednání, ale jen jako jeden z důkazů toho, že s Biblí není možné zacházet jejich způsobem.