Odpověď:

Na věky. Pamatujete si dobře. V Písmu je poslední zmínka o svatém Josefovi v epizodě s 12letým Ježíšem v chrámě. To také znamená, že nemáme žádný jiný kanonický pramen, který by vyprávěl o tom, co se s Josefem stalo dál. Obecně se předpokládá, že zesnul předtím, než Ježíš začal svůj veřejný život. Existují o něm nějaké zmínky v apokryfních evangeliích – tj. v textech z prvních staletí, jež se prohlašovaly za evangelia, ale nebyly uznány za součást kánonu. Většinou je sepsali neznámí autoři, chtějící podložit vlastní víru autoritou někoho z již zesnulých apoštolů. Sem patří třeba Jakubovo protoevangelium (II. stol.), Pseudo-Matoušovo evangelium (polovina VI. stol.), Evangelium narození Panny Marie (IX. stol.), Evangelium pseudo-Tomáše (konec II. stol.) a konečně i Příběh tesaře Josefa (IV. či V. století). Tento poslední text má formu vyprávění Ježíše apoštolům na Olivové hoře. Apokryfy se snaží obecně utišit zvědavost, formou kopírovat kanonické texty, dogmaticky podtrhnout Mariino panenství a Ježíšovo božství a vkládají veliké množství zázraků všeho druhu. Některé apokryfy vyrůstají v prostředí prvních herezí (např. gnosticismu) a snaží se tak dodat autenticitu vlastní víře. Mnohé elementy pak mají tyto texty společné, což dokazuje pouze skutečnost, že autor pozdějšího textu znal ty předchozí a kopií některých elementů dodává vlastnímu textu punc pravdivosti.

To, že o Josefovi víme dnes tak málo, je možná i vinou těchto textů, které byly příliš fantastické na to, aby mohly být pravdivé, a protože asi byly tyto příběhy lidově rozšířené, Otcové se tématu Josefa většinou nevěnují.
Josefův příběh podle apokryfů by mohl být shrnut takto: Ve věku 40 let se tesař Josef poprvé ožení s Melechou nebo Eschou. Žije s ní 49 let a má s ní 4 syny, které pak evangelia označují za Ježíšovy bratry – Judu, Justýna, Šimona a Jakuba. Příběh Josefa tesaře přidává i dvě dcery se jmény Assia a Lidia. Nejmladší ze synů by měl být Jakub, údajný autor Jakubova protoevangelia – jak pravý autor toho textu chtěl, aby čtenář věřil.
Ve věku 89 let Josef již jako vdovec žije v Nazaretě. Údajný dekret velekněze svolává všechny vdovce z okolí do Jeruzaléma, aby mezi nimi byl vybrán manžel pro dvanáctiletou Pannu Marii. Každý z vdovců odevzdá svou hůl, jež je uložena ve Vnitřní Svatyni, a na konci této zkoušky jen Josefova hůl je rozkvetlá, vyletí z ní holubice a usadí se na Josefovu hlavu.

O dva roky později bylo Zvěstování, když 91letý Josef byl zrovna na cestě za prací. K ujištění Josefa o spravedlnosti Marie text vkládá jakousi „zkoušku hořkých vod“, která dokazuje Mariinu nevinnost. V Betlémě pak Josef odchází hledat porodní bábu, ale když se s ní vrací do jeskyně, Maria už mezitím porodila, a tak porodní bába pouze konstatuje, že porod byl zázračný a zůstala zachována Mariina panenská blána.

Ve věku 111 let se Josef podle tohoto textu stále těšil dobrému zdraví, skvělému zraku a měl všechny zuby, jeho mysl neztrácela elán a v práci byl stále plný sil. Přesto se okamžik jeho smrti přiblížil, což mu sdělil anděl. Odešel se proto modlit do Jeruzalémského chrámu a teprve po návratu do Nazareta jej nemoc upoutala na lůžko. Když se smrt blížila, začal být neklidný a začal obviňovat všechny svoje smysly z hříchu, kterého se jimi kdy dopustil. Ježíš v tuto chvíli zastává kněžskou roli, utěšuje Josefa i Marii. Ve chvili smrti Josef drží Ježíšovu ruku a prosí ho, aby ho neopustil. Maria si všimne že nohy umírajícího jsou již studené, a tak zavolá ostatní Josefovy syny a dcery a všichni pláčou. Ježíš zažene smrt a prosí Boha aby poslal archanděly Michaela a Gabriela. Ti se okamžitě objeví a za zpěvu odvedou Josefovu duši do Boží náruče. Celý Nazaret a Galilea truchlí, Ježíš pronáši modlitbu, po níž se objevuje množství andělů, z nichž dva Josefovo tělo ovinou bílým pláštěm a Ježíš slibuje prosperitu a blaho v tomto životě a spásu v budoucím těm, kdo na vzpomínku zesnulého vykonají nějaký skutek milosrdenství nebo dají jeho jméno některému ze svých dětí. Josef je nakonec pochován v rodinné hrobce.

Tento apokryf se v podstatě snaží předat některé body naší víry. To, že autor volí vysoký věk Josefa, má třeba postavit mimo vší pochybnost panenství Panny Marie, které ostatně dokládá i ona postava porodní báby. První manželství Josefa vysvětluje, proč se v evangeliích mluví o bratřích Ježíše (autor tohoto apokryfu zjevně nebyl z židovského prostředí a neznal tamní užití stejného slova i pro širší příbuzenské vztahy). V Ježíšove proslovu po smrti Josefa zas můžeme vyčíst víru křesťanské komunity z okolí autora textu ve svatost Josefa a v moc jeho přímluvy - proto se také značně rozšířilo jeho jméno.

Apokryfní evangelia byla populární mezi prostými lidmi, ale od samého počátku se netěšila uznání pravosti ze strany těch, kdo v Církvi měli autoritu. Myslím, že za to můžeme být jenom rádi. Nejde přitom jenom o detaily, které by se dnes již jevily mimo veškerou pravděpodobnost a narážely na záporné etické hodnocení, ale i o ty detaily, u kterých dnes už můžeme s jistotou vyloučit historickou pravdivost.

Jedna poznámka na závěr: zmiňovaná evangelia najdete i v češtině: Neznámá evangelia - Novozákonní apokryfy I., Vyšehrad 2006