Datum vložení: 30.10.2001
Pokud je někdo pokřtěn "v nouzi", je povinností toho, kdo křtí, oznámit křest na farním úřadě. Zvláště tehdy, pokud pokřtěný "přežije". O křtu se totiž vede zápis - matrika, protože pro uzavření např. církevního manželství v KC je nutné potvrzení o křtu. Křest není soukromou záležitostí, ale je to věc celé církve. Proto např. v KC smí mimo případ nouze křtít pouze jáhen, kněz či biskup, popř. pověřený laik a křest je vždy zaznamenán.
V situaci, kterou popisujete, bude hrát zřejmě i roli vyznání toho, kdo křtí, protožen jej samozřejmě zaeviduje na své matrice. Pokud se jedná o platný křest v nouzi a pokřtěný zemře, tak je v podstatě přece jedno, "jaká církev to byla". Boží království podle toho odstupňováno není (např. katolické nebe, protestantské nebe...) Církev slouží především žijícím, a tam bude záležet na tom, která jej pokřtila, popř. ke které je přihlášen nebo se osobně později přihlásí. Pokud nikde není záznam o křtu ani svědectví svědků, pak musí dojít k tzv. křtu pod podmínkou. Copak můžete vědět, zda vás ten nevěřící tehdy v nemocnici, když Vám byly 2 dny, pokřtil platně?
Otázka:
Zajímalo by mě, do jaké instituční církve se vlastně vstupuje křtem, když se nyní mnohé křesťanské církve dohodly na vzájemném uznávání této svátosti? Myslím si, že je jako vysvětlení nedostatečné, když by tomu mělo být tak, že např. římskokatolíkem se stávám proto, že jsem křtěn v římskokatolickém kostele. A to už ani nemluvím o tom, když je někdo křtěn v nemocnici v ohrožení života nevěřícím člověkem (ať už na přání jeho příbuzných, patřících k té které instituční církvi či jeho samotného, nepatřícího však do toho okamžiku k žádné církvi). Zvláště u posledně jmenované situace si na takto pokřtěného nemohou vlastně dělat nárok žádné instituční církve, a přesto se tento stal členem církve (jaké však?).Odpověď:
Křtem je člověku především smyt tzv. "dědičný hřích" a navrácen dar Božího dětství, zároveň je přijat do společenství církve, a to skutečně té, která křtí. Toto je pozice katolické církve. "Dohoda o křtu" znamená, že se uznává křest v jiné církvi jako bez pochyb platný, a pokud dotyčný např. přestoupí do jiné církve, není znovu křtěn. U některých církví totiž lze o platnosti křtu pochybovat, protože se neuděluje (neuděloval) omytím vodou (či ponořením do vody) a trojiční formulí.Pokud je někdo pokřtěn "v nouzi", je povinností toho, kdo křtí, oznámit křest na farním úřadě. Zvláště tehdy, pokud pokřtěný "přežije". O křtu se totiž vede zápis - matrika, protože pro uzavření např. církevního manželství v KC je nutné potvrzení o křtu. Křest není soukromou záležitostí, ale je to věc celé církve. Proto např. v KC smí mimo případ nouze křtít pouze jáhen, kněz či biskup, popř. pověřený laik a křest je vždy zaznamenán.
V situaci, kterou popisujete, bude hrát zřejmě i roli vyznání toho, kdo křtí, protožen jej samozřejmě zaeviduje na své matrice. Pokud se jedná o platný křest v nouzi a pokřtěný zemře, tak je v podstatě přece jedno, "jaká církev to byla". Boží království podle toho odstupňováno není (např. katolické nebe, protestantské nebe...) Církev slouží především žijícím, a tam bude záležet na tom, která jej pokřtila, popř. ke které je přihlášen nebo se osobně později přihlásí. Pokud nikde není záznam o křtu ani svědectví svědků, pak musí dojít k tzv. křtu pod podmínkou. Copak můžete vědět, zda vás ten nevěřící tehdy v nemocnici, když Vám byly 2 dny, pokřtil platně?
Na otázku odpověděl:
P. Mgr. Petr Šikula
