Odpověď:

Krásná otázka! Touha po svatosti je velmi krásné přání, ovšem "zadarmo" to není ;-)

Na druhé straně "recept na svatost" je docela jednoduchý. Stačí si vzpomenout na onoho mladíka, jehož setkání s Ježíšem popisuje Matouš v 19. kapitole: A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!"
Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."
Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?"
Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." (Mk 19,16-21).
Na jiném místě Ježíš říká, že máme být "dokonalí, jako je dokonalý nebeský Otec" (srv. Mt 5,48). Jak naplnit vlastní dokonalost, je ovšem individuální. Můžete číst životopisy svatých a zjistíte, že jsou tak diametrálně rozličné, že nenajdete jeden "mustr".
Pro nás lidi křesťanské doby je nezbytnou podmínkou pro "svatost" setkání s živým evangeliem a jeho přijetí v životě. To znamená uvedení do praxe toho, co tam Ježíš předkládá (viz zvláště "horské kázání" Mt 5).

Ale abych nezůstal pouze u teoretických instrukcí, pokusím se o několik praktičtějších bodů:
- je nutné, aby víra nebyla jen "kulisou" života, ale udávala jeho směr (tedy nestačí potvrzení o křtu)
- život modlitby a svátostí má být propojen s láskou vůči bližním
- je třeba naslouchat tichém Božímu hlasu v nás, kerým nás Bůh směřuje k úkolům, jež máme plnit
- není třeba hledat veliké zvláštnosti: pokud budeme poctivě žít svou situaci (jako svobodný, v manželství, v zasvěceném životě) a zároveň jsme otevření, pro Boží vedení, pak jdeme správnou cestou. Každý není povolán k bouřlivým změnám v životě, mnoho světců žilo svůj život v naprosté obyčejnosti.
- není na škodu, když ve svém životě uděláte něco, co by bylo radikálním následováním Ježíše (charitní dílo, proud duchovní obnovy...). Na druhou stranu není potřeba speciálně vymýšlet něco nového, stačí aktualizovat to, co zde je. :-)
- až se bude Vaše míra dokonalosti života pomalu dovršovat, nesmíte zapomenout zemřít. Tak je totiž zajištěno to, že se už od cesty za Pánem neodvrátíte. Samozřejmě předpokládám smrt v milosti posvěcující. Pokud se vám podaří zemřít mučednickou smrtí pro víru, tím lépe ;-) (ale není to podmínkou).
- no a pak záleží na tom, jak byl Váš život oslovující pro druhé. Bude-li vhodné, aby byl Váš příklad vyzdvižen, pak můžete doufat v proces svatořečení. Nicméně Vás mohu ubezpečit, že k blaženosti Vám samotný fakt prohlášení za svatého nic nepřidá. Vždyť už budete v Boží přítomnosti, co většího může být!
- a abych nezapomněl: má-li být případný proces svatořečení řádně uzavřen, je třeba postarat se o nějaký zázrak. To už pak budete muset nějak zařídit... :-))