Odpověď:

Lidé skutečně slyší, co slyšet chtějí. Na obou dvou důvodech, které uvádíte, je něco pravdy. Je zde skutečně pokřivený obraz církve, ať už je toto pokřivení úmyslné díky nějaké antináboženské či anticírkevní propagandě, nebo je to způsobeno neznalostí církevní problematiky či honbou za senzacemi. Co se týče vědomé manipulace a zkreslování dějin či významu církve, o tom máme za dobu totality u nás dosti velké zkušenosti. A bude dlouho trvat, než se např. baroko přestane chápat za dobu "temna".
Ale i základní nevědomost lidí, kteří o církvi píší nebo mluví, udělá své. Když např. v rádiu slyšíte, že "2. listopadu slaví křesťané svatodušní svátky - tzv. dušičky", tak je na místě pochybovat o kompetentnosti takového "odborníka" ve sdělovacích prostředcích. A toto je jště docela neškodné, slýcháváme daleko větší nesmysly. A že lidé žádají senzace a skandály, o tom svědčí stále se zvyšující náklady "bulvárních plátků". Co myslíte, který ze dvou následujících článků budou lidé číst více?
A: Papež vyzval k modlitbě za mír
B: Vatikánští preláti zakazují antikoncepci
Myslím, že volba je jasná. Proč by někdo psal články, které by skoro nikdo nečetl? Redaktor musí psát o takových věcech, aby to lidi zajímalo a zvýšil se náklad vydání. Takže církev bohužel ve společnosti dostává prostor pouze tehdy, když se stane nějaký průšvih. A to není pouze problém zviditelnění církve, ale i ostatních. Současný trend je: chceš-li, aby se o tobě vědělo, udělej pořádný skandál! Ti slušní mají smůlu, nikdo se o ně zajímat nebude. Např. bilancování, kolik se vybudovalo za rok ze sbírek věřících nemocnic a škol v misijních oblastech, to se v médiích moc nepřetřásalo...

S tím druhým důvodem máte také pravdu. Přehnaným zdůrazňováním kazuistické morálky v minulosti jakoby vytlačilo prvotní poslání církve: hlásat evangelium. Jenže ono to v minulosti mělo něco do sebe: religiozita byla naprosto běžná, čili víra v Boha nedělala větší problémy. Takže stačilo dát jednoduchý návod k životu: tohle dělej, tohle nedělej... a budeš spasen.
Nicméně dnes pro tento model chybí základní předpoklady jako je víra v Boha a důvěra v církev, společnost je individualistická, převládá relativizmus hodnot a zákonů. A tady každý pokus moralizování narazí. Odmítnutí Boha s sebou nese i odmítnutí etických zákonů (srv. Mdr 13; Ž 14; Řím 1,28-31).
Dnes je to doba, kdy se církev musí vrátit ke svému prvotnímu poslání: především hlásat evangelium, teprve pak je možné přijít s "katechizmem" a morálkou. Teprve pokud člověk uslyší Boží slovo, zareaguje a přijme ho, může postupovat na rovině intelektuálního věroučného vzdělávání a způsobu křesťanského života. Morálka nebo spíše morální způsob života je až odpověď na evangelium, nikoli jeho předpoklad.
Cítím jako nutné k tomu ještě dodat, že morálka není jen "dobrovolná", ale že přijetí evangelia zavazuje k určitému způsobu života. Svatý Pavel, první velký teolog, který ve svých dopisech vyzdvihuje primát milosti a víry nad pouhým plněním zákona, jasně říká, že chování podle mravního zákona je potvrzením víry (srv. Řím 3,31). Zásadně odmítá názor, že pro duchovní lidi, kteří přijali víru, už neexistuje žádný etický nárok a že vše je dovoleno (srv. 1Kor 6,12nn). I pro Kristem vykoupeného člověka platí množství zákazů a závazků, jejichž dodržování hraje roli pro jeho postavení před Bohem (srv. Kor 7,19). A zde také tkví důvod, proč církev mluví o morálních hodnotách, proč je zdůrazňuje a proč "zasahuje" do způsobu lidského života.