Odpověď:

Nikoli; svátek (přesně řečeno slavnost) sv. Václava nepatří mezi tzv. zasvěcené svátky, tedy dny, v nichž je katolický křesťan vázán povinností účastnit se mše jako v neděli.
Zasvěcené svátky (jsou to všeobecně vzato slavnosti Páně, Panny Marie a světců s významem pro církev po celém světě) uvádí Kodex kanonického práva v kánonu 1246:
Narození Páně (25. 12.)
Zjevení Páně (6. 1.)
Nanebevstoupení Páně (40 dní po Velikonocích)
Těla a krve Páně (61 dní po Velikonocích)
Matky Boží Panny Marie (1. 1.)
Neposkvrněného početí Panny Marie (8. 12.)
Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.)
sv. Josefa (19. 3.)
sv. Petra a Pavla (29. 6.)
Všech svatých (1. 11.)
Na základě pravomoci svěřené jí § 2 citovaného kánonu rozhodla České biskupská konference omezit počet zasvěcených svátků pro církev v České republice na dva – slavnosti Narození Páně (25. 12.) a Matky Boží Panny Marie (1. 1.); stalo se tak proto, že tyto dny jsou v ČR dny pracovního klidu, proto je pro katolické křesťany snazší splnit tuto povinnost.
Ostatní jmenované svátky spolu s některými dalšími – slavnost sv.Cyrila a Metoděje (5. 7.) i zmiňovaná slavnost sv. Václava (28. 9.) – patří mezi tzv. »doporučené zasvěcené svátky«. Tento výraz naznačuje, že kdo se v tyto dny neúčastní slavení mše svaté, nehřeší, ale promešká příležitost „radovat se s radujícími“ (srv. Řím 12,15), tedy s církví, která oslavuje Pána s vděčností za příklad velkých světců.
Stručně řečeno: Pokud bych se na sv. Václava nemohl zúčastnit mše, i kdybych chtěl, nelámal bych si s tím hlavu, resp. svědomí by mě netížilo. Pokud bych se účastnitmohl a neudělal bych to, bral bych to jako promarněnou šanci.