Odpověď:

Teď nevím přesně, co máte na mysli. Myslíte "Dušičky" jako den (konkrétně 2. listopadu), kdy se v katolické církvi slaví Vzpomínka na všechny věrné zemřelé? Pokud ano, pak vysvětlení je následující:
K nejstarší křesťanské tradici patřila a patří modlitba za zemřelé. Většinou byla spojena s návštěvou hrobu a slavením bohoslužby. Takto to alespoň praktikovali křesťané v Římě v prvních staletích. Svědčí o tom kromě jiného křesťanská pohřebiště - katakomby - v Římě. Ve výroční den úmrtí se scházeli u hrobu zesnulého a slavili přímo tam eucharistii. Dokonce v některých katakombách najdete malé kamenné sedátko, které "patří" zesnulému. Plyne to z podstaty křesťanské víry: člověk smrtí "neumírá", ale žije dál. A eucharisti je právě spojením minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Vždyť Ježíš umřel za předchozí i za budoucí generace.
Toto vzpomínání prvních křesťanů bylo ovšem spíše rodinného rázu. Členové rodiny se modlili za své předky a příbuzné. Později byl stanoven jeden den, kdy se celá církev modlí za zemřelé. Poprvé jej slavili v benediktinském opatství Clunu v Francii roku 998. Odtud se tento zvyk rozšířil do celé církve.