Odpověď:

Vzhledem k tomu, že jste neuvedl, o jakou práci by se jednalo, nemohu být konkrétní. V zásadě bych s tím ale nesouhlasil. Neděle má být výjmečný den, kdy člověk své úsilí věnuje společenství rodiny a Bohu. Má odpočinout od každé práce, kterou je možné odsunout na jiný den tak, aby byla zachována svátečnost. V prožívání neděle je důležitá právě oslava "Dne Páně". Proto má být tento den odpošný od ostatních.
Z toho důvodu by si měl člověk hlídat, aby se postupně nedostal k tomu, že si jen dopoledne nebo dokonce večer "odskočí na mši", a pak dál pracuje jako jindy. Nedělní bohoslužba má být centrem neděle. Také povinnost slavení neděle jako svátečního dne a povinnost účasti na nedělní bohoslužbě nejsou totožné. Samotnou bohoslužbou nevyčerpám sváteční den.
V tomto konkrétním případě je k posouzení, zda práce, kterou vykonávám, vykonávám ke službě společenství a není ji možné udělat jindy (např. ve zdravotnictví...). Tato práce je nutná, proto je možné omluvit nedodržování pracovního klidu. Pokud by se jednalo o komerční činnost kvůli vlastnímu výdělku, zde se s tím jednoznačně souhlasit nedá. Osobně bych dával přednost se takové činnosti vzdát.

Citace Katechizmu katolické církve o nedělním klidu:
2185 V neděli a v jiných zasvěcených svátcích se věřící mají zdržovat těch prací nebo činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, jež je vlastní dnu Páně, konání milosrdných skutků a nezbytnému uvolnění mysli i těla. Potřeby rodiny nebo velká společenská užitečnost jsou oprávněnou omluvou před příkazem o nedělním klidu. Věřící však budou bdít, aby oprávněné omluvy nevytvářely zvyky škodlivé náboženství, rodinnému životu a zdraví.