Odpověď:

Vypsat křesťanské spisy za první čtyři století je poměrně obsáhlá záležitost. Jsou jich totiž desítky a stovky. Proto zmíním jen ty nejdůležitější:

Nejranější křesťanské spisy jsou díla tzv. apoštolských otců. To jsou autoři prvního a začátku druhého století, prakticky se jedná o žáky samotných apoštolů nebo o okruh lidí, kteří svou nauku odvozují z ústního podání apoštolů. Zde bych uvedl:
Klement Římský - List Korinťanům: Klement jako 3. nástupce apoštola Petra řeší spor v korintské církvi, poukazuje na božský původ hierarchického zřízení církve. Vzhledem k tomu, že zažil období apoštolů (zemřel r. 101), podává autentický důkaz budování společenství církve, aby se zabránilo nedisciplinovanosti a nepořádku.
Ignác z Antiochie - několik dopisů psaných křesťanským obcím. V nich potvrzuje božský původ hierarchické moci svěřené apoštolům a jejich nástupcům, primát křesťanského společenství v Římě, vykládá smysl mučednictví a liturgii prvotní církve.
Polykarp - řada dopisů, v nichž tento biskup, podle tradice vysvěcený apoštolem Janem, potvrzuje autenticitu Ignácových listů, vykládá smysl Vtělení a Ukřižování, zároveň seznamuje čtenáře s morálními požadavky křesťanského společenství.
Anonymní spisy (autoři jsou neznámí): - Hermův pastýř - spíše nežli dogmatickou nauku obsahuje křesťanskou morálku a zároveň podává obraz církve 2. století.
- Didaché - neboli Nauka dvanácti apoštolů je velmi cenný spis pro poznání praxe katechumenátu, nauky o křtu, postu, eucharistických modlitbách. Najdeme tam pojednání o proroctvích, slavení neděle a příchodu Páně.

Druhé století je určováno polemikou mezi křesťanstvím a pohanstvím, proto se křesťanští autoři označují jako apologeté (řec. apologia = obrana). Z množství postav bych vybral tyto:
Meliton ze Sard - množství spisů, známá je jeho Velikonoční homilie. Meliton je také spojován s debatou kolem data slavení Velikonoc.
Justin - je nejznámější z postav apologetů. Do dnešní doby se dochovaly pouze 3 spisy: Apologie, Rozhovor s židem Tryfonem a O zmrtvýchvstání. Zabývá se v nich vztahem křesťanství k židovství a pohanství, oceňuje Kristovo Zjevení jako plnost pravdy, poskytuje důležité informace o křtu, eucharistii a principech křesťanské morálky.
Mezi další autory patří Tacián, Athenagoras z Athén, Teofil z Antiochie, anonymní spis List Diognétovi.

Pro třetí století je charakteristický boj s gnozí (nábožensko-filozofický směr, který klade důraz na tajemné, přímo zjevené poznání, omezené na skupinu privilegovaných. Charakteristické pro gnostické systémy je nesmiřitelný dualizmus: napětí mezi Bohem a zlem jako dvěma základními principy. Inspirace pro gnostické systémy najdeme především v helénském pozdním platonizmu.) V tomto období není možné přehlédnou tyto autory:
Irenej - spisy Proti mylným naukám a Důkaz apoštolského kázání. V jeho spisech najdeme jasné pojmy Trojice, předkládá základy nauky o Kristu (kristologie) a o Marii (mariologie), vedle Písma uznává autoritu tzv. tradice, definovanou jako ústní učení církve vedle Písma, dotýká se i problematiky církve a prvenství Říma.
Klement Alexandrijský - spisy Protreptikos (konfrontace mezi pohanskou řeckou kulturou a křesťanstvím), Paidagógos (popis Krista jako božské osobnosti a systematizace pravidel křesťanského života), Stromata (všehochuť křesťanských témat).
Origenes - ačkoli část jeho učení odsoudil II. koncil v Cařihradě r. 553, přesto lze v jeho spisech (nakolik se dochovaly) nalézt zajímavé podněty. Velmi pozoruhodné jsou jeho exegetické spisy a komentáře takřka na všechny knihy Písma, polemické spisy (Contra Celsum - obrana křesťanství proti pohanskému filozofovi Celsovi), dále základy křesťanské nauky Principy.
Mezi další autory patří Tertulián, byť na konci svého života sklouzl k mylnému učení - montanizmu. I u něj najdeme četné apologetické (obranné) spisy, polemiky s bludaři, spisy morální a asketické.
Nelze opomenout Cypriána a jeho díla, např. O modlitbě Páně, O jednotě církve, O smrtelnosti...

Čtvrté století až do poloviny pátého je obdobím největšího rozkvětu patristické literatury. Je vymezeno Nicejským (r. 325) a Chalcedonským koncilem (451). I zde se autoři museli potýkat s mylnými učeními (arianizmus, pelagianizmus), vznikají však nejobsáhlejší díla křesťanského starověku. Zde už vyjmenuji pouze některá jména, která by člověk neměl přejít bez povšimnutí: Atanáš, Bazil Veliký, Řehoř Naziánský, Řehoř Nysský, Hilarius z Poitiers, Jan Zlatoústý, Cyril Alexandrijský, Efrém Syrský, Ambrož, Jeroným a Augustin. Soupis jejich děl by byl velmi dlouhý.

A nakonec otázka, kde tyto spísy získat. Jako obecný úvod do děl jednotlivých autorů mohou posloužit nějaká skripta Patrologie (např. L. DATTRINO, Patrologie, KTF UK Praha 1994). Pokud jde o samotné texty, nejlépe je jít ad fontes. Existuje edice kritických textů (editorem je Jacques-Paul Migne) označená jako Patrologia latina a Patrologia greca et orientalis. Pokud si však s latinou a řečtinou příliš "netykáte", tak nezbývají než překlady. V hlavních světových jazycích najdete překlady stovek patristických textů, s češtinou je dosti problém. Těsně před rokem ´89 vycházela v České katolické charitě v Praze řada tzv. Teologických studií, přitom vyšlo několik překladů děl církevních otců (tzv. Patristické čítanky). Zkuste intervenovat na farách, třeba budou někdo v knihovně.