Odpověď:

Ano, ano, dokonale Vám rozumím, také jsem kdysi hrával (jojoj, to už je let :-)). Chtěl bych k tomu jen poznamenat, že liturgie eucharistie je především společné slavení, kde každý má nějakou funci: kněz, jáhen, kostelník, ceremonář, ministrant, varhaník, zpěváci a "Boží lid" v lavicích. Žádný z nich tam není od toho, aby "zbožně naslouchal", ale aby vkládal do slavení svůj podíl, každý podle své funkce. Jiný úkol má kostelník, jiný ministrant atd. Bohoslužba by se bez těchto "služebníků" neobešla nebo by nebyla tak krásná. Proto není nutné se znepokojovat z toho, že chybí taková možnost soustředit se jako "ti v lavici". Ježíš pozval učedníky ke slavení, nikoli k meditování... Hodpodyňka, která obstarává hosty při slavnosti, tím není méněcenný účastník, naopak patří k nejdůležitějším. Proto se nemusíte bát přistoupit ke sv. přijímání, i když se zdánlivě nemůžete tak připravit, jako jiní. Ostatně, myslíte si, že "lid Boží laviční" je na tom se soustředěností lépe? Určitě ne vždy. Je-li Vaše "rozptýlenost" způsobena starostí o bohoslužbu, pak je bohoslužbou samou. Myslím, že při mši sv. je dostatek prostoru, kdy se i "služebníci" mohou usadit a poslouchat (bohoslužba slova) nebo kleknout a pozdravit příchozího Spasitele (proměňování). Předpokládá to, že je bohoslužba připravena dopředu a není improvizací na místě, kdy se ve volných chvílích domlouvá, co bude dál...
Člověk ovšem občas potřebuje vystoupit z koloběhu starostí a prožít bohoslužbu jinak, z jiného postu. Pokud máte možnost alespoň občas přeložit své břemeno na někoho jiného nebo se jinak uvolnit, pak toho využijte.