Datum vložení: 26.2.2002
Když jsem tam viděl „chemickou reakci“ jádra vajíčka se spermií, nepřišlo mi to ale zase o tolik jiné, jako když se třeba jinde vytváří vakcína proti chřipce. A kolik jiných „chemických reakcí“ (v podobě všech očkování) v sobě každý z nás už od peřinky nosíme ? Zarazilo mne, že tyto metody jsou hodně používány v Izraeli a není to prý v rozporu s jejich vírou, protože (citát z Bible) živé je až to, co má „tlukot srdce“. Liší se opravdu tak zásadně teologie starého a nového zákona ??? Jedni moji známí se na to před několika lety ptali pana faráře a on jím řekl: „Je to prostě tvrdé, ale církev to říká jasně. Prostě ne a hotovo.“ Jiní dali na svoje svědomí a mají holčičku. Do kostela už ale moc nepřijdou. Jednak asi pro „veřejné mínění“ lidí na malém městě, jednak je samotné už asi neláká, poslouchat co je stejně v rozporu s jejich rozumem a svědomím. Každý odborník (a zde asi o to víc) je určitě vždy v pokušení hrát si na Pána Boha. Proč však hned upírat lékařům právo na jejich svědomí s tím, že by ho stejně zneužili (to přece může stejně tak učitel, farář, řidič či policista ) ?? Myslím, že v daném dokumentu mohl P. Michal Podzimek, který prezentoval pohled církve více, zdůraznit, aby lékaři nebyli tolik paličatí, respektovali názor „pacienta“ a použili třeba jenom dvě embrya. Jistě to je ale záležitost hodně odborná a málokterý kněz asi může mít za sebou praxi úspěšného genetika či gynekologa. Je však v církvi někdo, kdo se těmito otázkami na skutečně odborné úrovni zajímá?
Děkuji za váš názor.
Co se konkrétně týče umělého oplodnění, výhrady jsou ke všem třem používaným způsobům: homolognímu, heterolognímu i oplodnění in vitro. Od těchto metod je třeba odlišil prosté léčení neplodnosti, které připravuje podmínky pro to, aby mohlo být dítě počato přirozeným způsobem.
Homologní oplodnění v těle ženy: k oplodnění vajíčka dochází na základě lékařského zásahu, je použito semeno otce. Tímto způsobem se přirozený manželský akt nahrazuje umělý zásahem. Vzhledem k tomu, že se podobně jako při antikoncepci narušuje celistvost aktu spojení a plození, je tento postup pokládán za nedovolený.
Heterologní oplodnění v těle ženy: k oplodnění vajíčka dochází na základě lékařského zásahu, je použito semeno dárce, genetickým otcem dítěte je tedy někdo jiný. Tím se unarušuje jednak jednota manželství, jednak je zde celá řada další etických problému: eugenika - výběr semene za účelem zplození dítěte žádaných vlastností, problém možného pozdějšího incestního manželství, problémy právní apod.
Oplodnění mimo tělo ženy (in vitro - ve zkumavce): k oplodnění vajíčka dochází mimo tělo ženy, co do původu gamet jsou možné varianty od homologního až k úplnému dárcovství jak vajíček, tak semene. Vůči tomuto způsobu oplození jsou asi největší námitky. Do značné míry jde o eugenetickou nebo kvantitativní selekci. Praxe je následující: působením hormonů se stimuluje činnost vaječníků ženy k nadprodukci vajíček. Ty jsou následně v laboratoři oplodněna. Pokud buněčné dělení probíhá v pořádku, jsou 3 zárodky vpraveny do děložní dutiny, ostatní se zmrazí. V případě, že by se ani jeden ze zárodků neuchytil, použijí ze v dalším pokusu dříve zmrazená embrya. Potud to zní celkem přijatelně, ovšem... Na 70 získaných vajíček dojde asi u 45 k oplození. Z nich zhruba u 30-40 probíhá správné buněčné dělení, ostatní "vadná" embrya jsou usmrcena. Proces zmrazení a rozmrazení přežije asi polovina zárodků. Asi jen 15% embryí má naději na uchycení ve sliznici děložní stěny, nejméně třetina však později zaniká. To znamená, že u jednoho z deseti zárodků vpravených do dělohy lze očekávat těhotenství. V případě, že by se uchytilo více zárodků a rodiče si přáli pouze jedno dítě, jsou "nežádoucí" usmrceny injekcí do srdeční krajiny. Přebytečná embrya jsou zmrazena a používají se buď na pokusy nebo k dalšímu těhotenství, ovšem doba jejich uchování je omezená a po určitém čase jsou zárodky zničeny.
Myslím, že není třeba zvlášt vysvětlovat, proč jsou vůči této metodě zásadní námitky. Jasně tady dochází k manipulaci s lidskými tvory, úmyslnému zabití, k selekci. Když to vezmeme do důsledku, tak doktor Mengele v Osvětimi byl docela "břídil". I lidský zárodek je osobou s právem na život, zabít jej je vražda, těžce ohrozit život je také nemorální. A zde vzájmu získání jednoho člověka desítky dalších zemřou. Snad jen tím, že vůči zárodkům si člověk nevybuduje žádnou citovou vazbu jako u porozeného a vychovávaného dítěte, jsme schopni si to "zdůvodnit ve svědomí". Ale jedná se o "svědomí" nebo spíše o "nevědomí"?
Chápu touhu manželů mít dítě, ale je možné ho mít za každou cenu? I za tu cenu, že mnoho lidských tvorů zemře? Neexistuje "právo na dítě", dítě není majetek rodičů, ale dar. Mám zato, že je zde velké nebezpečí vidět život nikoli jako Boží obdarování, ale jako "lidský produkt". Nakonec, nemáme dost dětí, kterým láska rodičů chybí? Co třeba adopce?
Otázka:
V TV běžel už druhý díl dokumentu Micro Mundus o problematice umělého oplodnění. Líbilo si mi provedení dokumentu, pojatého jako dialog, kde byly uvedeny názory lékařů, „pacientů“ i názory a postoje církve.Když jsem tam viděl „chemickou reakci“ jádra vajíčka se spermií, nepřišlo mi to ale zase o tolik jiné, jako když se třeba jinde vytváří vakcína proti chřipce. A kolik jiných „chemických reakcí“ (v podobě všech očkování) v sobě každý z nás už od peřinky nosíme ? Zarazilo mne, že tyto metody jsou hodně používány v Izraeli a není to prý v rozporu s jejich vírou, protože (citát z Bible) živé je až to, co má „tlukot srdce“. Liší se opravdu tak zásadně teologie starého a nového zákona ??? Jedni moji známí se na to před několika lety ptali pana faráře a on jím řekl: „Je to prostě tvrdé, ale církev to říká jasně. Prostě ne a hotovo.“ Jiní dali na svoje svědomí a mají holčičku. Do kostela už ale moc nepřijdou. Jednak asi pro „veřejné mínění“ lidí na malém městě, jednak je samotné už asi neláká, poslouchat co je stejně v rozporu s jejich rozumem a svědomím. Každý odborník (a zde asi o to víc) je určitě vždy v pokušení hrát si na Pána Boha. Proč však hned upírat lékařům právo na jejich svědomí s tím, že by ho stejně zneužili (to přece může stejně tak učitel, farář, řidič či policista ) ?? Myslím, že v daném dokumentu mohl P. Michal Podzimek, který prezentoval pohled církve více, zdůraznit, aby lékaři nebyli tolik paličatí, respektovali názor „pacienta“ a použili třeba jenom dvě embrya. Jistě to je ale záležitost hodně odborná a málokterý kněz asi může mít za sebou praxi úspěšného genetika či gynekologa. Je však v církvi někdo, kdo se těmito otázkami na skutečně odborné úrovni zajímá?
Děkuji za váš názor.
Odpověď:
Touto otázkou se zabývá speciální obor - bioetika - který je styčnou instancí mezi medicínou a etikou či morálkou. A rozhodně se nedá říci, že by zde nepracovali odporníci na slovo vzatí, tedy lékaři, biologivé, sociologové, teologové apod. Stanovisko církve v této oblasti reprezentuje Mons. Elio Sgreccia, profesor bioetiky na lékařské fakultě Gemelliho katolické univerzity Sacro Cuore v Římě. Doporučuji také instrukci kongregace pro nauku víry Donum vitae. V České republice vychází časopis Scripta bioetica, kde najdete spoustu zajímavých informací o tomto oboru.Co se konkrétně týče umělého oplodnění, výhrady jsou ke všem třem používaným způsobům: homolognímu, heterolognímu i oplodnění in vitro. Od těchto metod je třeba odlišil prosté léčení neplodnosti, které připravuje podmínky pro to, aby mohlo být dítě počato přirozeným způsobem.
Homologní oplodnění v těle ženy: k oplodnění vajíčka dochází na základě lékařského zásahu, je použito semeno otce. Tímto způsobem se přirozený manželský akt nahrazuje umělý zásahem. Vzhledem k tomu, že se podobně jako při antikoncepci narušuje celistvost aktu spojení a plození, je tento postup pokládán za nedovolený.
Heterologní oplodnění v těle ženy: k oplodnění vajíčka dochází na základě lékařského zásahu, je použito semeno dárce, genetickým otcem dítěte je tedy někdo jiný. Tím se unarušuje jednak jednota manželství, jednak je zde celá řada další etických problému: eugenika - výběr semene za účelem zplození dítěte žádaných vlastností, problém možného pozdějšího incestního manželství, problémy právní apod.
Oplodnění mimo tělo ženy (in vitro - ve zkumavce): k oplodnění vajíčka dochází mimo tělo ženy, co do původu gamet jsou možné varianty od homologního až k úplnému dárcovství jak vajíček, tak semene. Vůči tomuto způsobu oplození jsou asi největší námitky. Do značné míry jde o eugenetickou nebo kvantitativní selekci. Praxe je následující: působením hormonů se stimuluje činnost vaječníků ženy k nadprodukci vajíček. Ty jsou následně v laboratoři oplodněna. Pokud buněčné dělení probíhá v pořádku, jsou 3 zárodky vpraveny do děložní dutiny, ostatní se zmrazí. V případě, že by se ani jeden ze zárodků neuchytil, použijí ze v dalším pokusu dříve zmrazená embrya. Potud to zní celkem přijatelně, ovšem... Na 70 získaných vajíček dojde asi u 45 k oplození. Z nich zhruba u 30-40 probíhá správné buněčné dělení, ostatní "vadná" embrya jsou usmrcena. Proces zmrazení a rozmrazení přežije asi polovina zárodků. Asi jen 15% embryí má naději na uchycení ve sliznici děložní stěny, nejméně třetina však později zaniká. To znamená, že u jednoho z deseti zárodků vpravených do dělohy lze očekávat těhotenství. V případě, že by se uchytilo více zárodků a rodiče si přáli pouze jedno dítě, jsou "nežádoucí" usmrceny injekcí do srdeční krajiny. Přebytečná embrya jsou zmrazena a používají se buď na pokusy nebo k dalšímu těhotenství, ovšem doba jejich uchování je omezená a po určitém čase jsou zárodky zničeny.
Myslím, že není třeba zvlášt vysvětlovat, proč jsou vůči této metodě zásadní námitky. Jasně tady dochází k manipulaci s lidskými tvory, úmyslnému zabití, k selekci. Když to vezmeme do důsledku, tak doktor Mengele v Osvětimi byl docela "břídil". I lidský zárodek je osobou s právem na život, zabít jej je vražda, těžce ohrozit život je také nemorální. A zde vzájmu získání jednoho člověka desítky dalších zemřou. Snad jen tím, že vůči zárodkům si člověk nevybuduje žádnou citovou vazbu jako u porozeného a vychovávaného dítěte, jsme schopni si to "zdůvodnit ve svědomí". Ale jedná se o "svědomí" nebo spíše o "nevědomí"?
Chápu touhu manželů mít dítě, ale je možné ho mít za každou cenu? I za tu cenu, že mnoho lidských tvorů zemře? Neexistuje "právo na dítě", dítě není majetek rodičů, ale dar. Mám zato, že je zde velké nebezpečí vidět život nikoli jako Boží obdarování, ale jako "lidský produkt". Nakonec, nemáme dost dětí, kterým láska rodičů chybí? Co třeba adopce?
Na otázku odpověděl:
P. Mgr. Petr Šikula
