Odpověď:

Termínem "posmrtné tresty" zřejmě myslíte pojem "věčné tresty", který označuje následek těžkého hříchu: přerušení společenství s Bohem a neschopnost dosažení věčného života - to se nazývá "věčný trest" za hřích. "Věčný trest" se tedy dotýká věčnosti člověka: spásy nebo zavržení.
Naproti tomu tzv. "časný trest" je následek každého i lehkého hříchu v tom smyslu, že každý hřích porušuje řád stvoření (lpění na tvorech místo na Bohu, poškození, které nelze napravit apod.). Tato provinění jsou očišťována buď zde na zemi nebo v očistci. Zvláštní příležitostí odpuštění časných trestů jsou tzv. odpustky.
Ve svátosti smíření jde skutečně o odpuštění "věčných trestů".

K této problematice doporučuji prostudovat stať Katechizmu katolické církve o odpustcích: 1471-1473. Konkrétně problematika "věčných trestů" je v čísle 1472:

1472 Abychom pochopili tuto nauku a tuto církevní praxi, je třeba si uvědomit, že hřích má dvojí následek. Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem a činí nás neschopnými dosáhnout věčného života; být ho zbaven, to se nazývá "věčný trest" za hřích. Na druhé straně každý hřích, i všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být očištěno, jak zde na zemi, tak i po smrti, ve stavu, jež se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje tak zvaného "časného trestu" za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé přirozenosti hříchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže neexistuje už žádný trest.