Odpověď:

Za lpění na tvorech se dá považovat zaměnění žebříčku hodnot: člověk začně stvořeným věcem přikládat větší důležitost, než mají, či dokonce větší než samotnému Bohu. Tak se může klidně stát, že se na špici lidského zájmu octnou věci pro spásu nepodstatné (peníze, kariéra,...) Domnívám se, že pro křesťany je toto věc naprosto zřejmá.
Trochu nás ale může zarazit, že Ježíš staví sebe i před lásku k lidem, dokonce k vlastní rodině: "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem." (Lk 14,26). I zde platí, že láska k Bohu má být na prvním místě. Teprve z ní může vyrůstat láska k lidem. A zde se dá odlišit právě "lpění na tvorech" a "láska k lidem". Zatímco v prvém případě je člověk naprosto fixovaný na to, co si zvolil jako svou nejvyšší hodnotu, ve druhé případě láska doprovází lásku. I na lidech lze totiž lpět, i z člověka si totiž můžeme udělat "ve jménu lásky" modlu. Jako příklad si připomeňme vztah mezi Abrahámem a Izákem (Gen 22). Bůh zkoušel Abraháma, zda jeho láska vůči synovi nepřerostla do zrádného "lpění" na něm. Proto tato zkouška, ve které Abrahám obstál: láska a poslušnost vůči Bohu byly přece jen na prvním místě.
Může se nám to zdát drastické, ale lpění a lásku je možné odlišit právě v mezních situacích. Pokud se v důsledku odejmutí milovaného tvora člověk postaví proti Bohu, je to znamením nikoli lásky, ale nezdravého lpění, Bůh byl tedy až na druhém místě.