Odpověď:

To se skutečně může stát, že člověk zamění "živého" Boha za svou "představu či potřebu Boha" - projekci vlastních tužeb, jak to nazýval Feuerbach. Lékem na to je četba Písma, zkušenosti v životopisech světců, konfrontace vlastní modlitby s modlitbou liturgickou. Zvláště tento poslední bod doporučuji ke zvláštní pozornosti. Zkuste si udělat analýzu: oč prosím a děkuji já a oč prosí a děkuje církev. Třeba modlitba "Sláva na výsostech Bohu". Všimli jsme si někdy, že Bohu děkujeme ne za to, co nám dává, ale za to, že je tak veliký a slavný ("Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velkou slávu...")?