Odpověď:

Tak tady Vám asi neporadím. Jednak neznám žádný oficiální výrok církevní autority k tomuto tématu (nakonec přece není nutné, aby se církev ke všemu vyjadřovala, snad není třeba církevního schválení k tomu, abychom prali v Arielu nebo Colonu - tedy když pomineme tu - s odpuštěním - pitomou reklamu z kláštera), jednak se v oblasti tohoto "hudebního" stylu vůbec neorientuji. Ale domnívám se, že samotná hudba nemusí být "dílo ďáblovo", protože stvořené věci bývají většinou dobré či mravně nelišné, hříchem se stává jejich zneužití. Takže jak píšete, člověk musí dobře rozlišovat, co je pod rouškou pseudoumění (hudby) "vtloukáno" posluchači do hlavy, že rytmus a agresivní zvuky těžce ovlivňují psychiku a podvědomí atd.
Vzhledem k tomu, že rozhodně nepatřím mezi příznivce rockové hudby (spíše naopak), nejsem asi vhodná osoba na posuzování, protože jen těžko budu nestranný. :-) Mně tady něco chybí: hloubka, duch, myšlenka, krása - prostě to, co dělá umění uměním... A proto rock ani neposlouchám, ani nepropaguji. Mými favority jsou Bach, Dvořák, Čajkovskij, Bruckner, Rachmaninov, Brahms, Händel, Chopin..., a když moderna, tak jedině Pärt. :-)